Pomáhám

Vyšla jsem školu a měla jsem pocit, že už skoro všechno vím a že je na čase to jen předávat dál. Pravdou ale je, že až praxe dělá mistra a až život vám někdy ukáže tu správnou cestu. A tak jsem se nechala životem donést až k prozření, že život není jen o vysněné postavě a "hubnutí" není tou správnou cestou ke šťastnému životu. Tělo má být především funkční a ne vyhublé a podvyživené. Postupně jsem ale začala zjišťovat, jak moc lidí kolem mě žije stále v té mylné představě, že jen každodenním drilem a drastickými dietami se dá tělo dovést k vytoužené dokonalosti. Není tomu tak. A tak chodím po světě a učím se dál od ostatních, ale zároveň chci světu předat svůj pohled na cvičení, funkčnost těla a nutnost stavět své zdraví na první místo. Častokrát se totiž setkávám s tím, že v dnešní uspěchané době vlastně není čas myslet sám na sebe. Právě ale ve spěchu a stresu je nejlepší se pozastavit a upravit si priority. Postavit sebe na první příčky vlastního hodnotového systému a ze zdraví udělat prioritu číslo jedna. 

Sdílím

Od doby, co jsem máma se mé přesvědčení o tom, že člověk má být především zdravý, ještě zdvojnásobilo. Někdy se může zdát, že celé to hubnutí a hon za ideální postavou je po dětech přeci jen trochu těžší. To ale nemusí být pravdou, když se za vytouženými křivkami neženeme jako pes za šťavnatou kostí. Už je to pár let, co jsem prvně pracovala s maminkou po porodu a pomohla jí vrátit se do fyzické (i psychické) pohody. Byla a stále je to práce, která mě neskutečně naplňuje. Rozhodla jsem se tedy sdílet své zkušenosti s ostatními maminkami a ženami. Přeci jen mám ve svém okolí spoustu šikovných holek a zkušených maminek, které mě inspirují a podělí se se mnou o své zkušenosti. Já všechny ty zkušenosti a znalosti z kurzů dávám dohromady a předávám je dál maminkám po porodu i těm, které miminko teprve čekají. 

Žiju zdravě a mluvím o tom

Mluvím totiž pořád a o všem, tak proč ne právě o životním stylu? Bohužel jsem ještě nenabrala všechnu moudrost světa a do naprosté důslednosti ve stravě, životosprávě i vůči povinnostem mám dost daleko. Jednou jsem nahoře a jindy zase dole a stále je co zlepšovat, stále je co se učit. Ovšem život je nejlepším učitelem a všechno co svému tělu dám (nebo naopak nedám) se mi velmi rychle vrátí. A tak se stále učím, sháním články, příspěvky, vzdělávám se od zkušenějších, navštěvuji kurzy.

Jednoho krásného dne jsem si řekla, že si získané zkušenosti už nemusím dál jen schovávat doma v šuplíku a podělím se o ně. Vycházím totiž ze své vlastní zkušenosti a z toho, co mě samotné ve stravě/při cvičení pomohlo a co pomohlo lidem, se kterými jsem pracovala. Stále dávám dohromady poznatky a doplňuji to, co jsem se doposud naučila... VÍCE ZDE

Konečně jsem produktivní

Dříve jsem byla takový ten typ člověka, co se pořád pouští do nových věcí, ale nic z toho nedokončí. Takový věčný 'začínálek', který má hromadu nápadů, spoustu nového elánu, velké množství začátků, ale drtivá většina těch skvělých nápadů skončila na dně skříně. No přece na později ... určitě se k tomu jednou vrátím. Nový začátek přišel až s narozením mé dcerky. Moje nápady se totiž začaly zaměřovat na ni. U dětských dekorací ale nejde počkat na někdy až bude čas. Už vidím její výraz, když ji v patnácti letech ukazuji právě dokončený dětský kolotoč nad postýlku. Asi by neměla úplně radost. 

Trvalo mi to pěkných pár večerů, trávila jsem na tom volné chvíle, kdy jsem měla raději odpočívat, ale dokončila jsem ho. Můj homemade dětský kolotoč (více v článku 'Homemade aneb talent v akci'). Moji radost snad ani nejde popsat.

Svatby jsou srdcovka

Já měla svatby vždycky moc ráda. Jakoby na mě dýchla ta nálada souznění, zapůsobilo kouzlo okamžiku. Nechávám se okouzlit tou radostnou atmosférou, která každou svatbu tak příjemně doprovází. Pohledy těch dvou, kteří každým okamžikem chystají spojit své cesty v jednu, jsou elektrizující. Jsou to bezpochyby silné chvíle, které si novomanželé ponesou ve vzpomínkách. Proto jsem tak ráda součástí. Proto jsem se rozhodla pomáhat s organizováním svateb. I když už dříve jsem ráda vypomohla kamarádkám, které se chystaly na svůj velký den, ty pravé zkušenosti jsem nabrala až se svojí vlastní svatbou. Ani jsem si před tím neuvědomovala, jak jasnou představu o tom dni mám. Ani jsem před tím netušila, jaký organizátorský talent při tom objevím... VÍCE ZDE

Dekoruji jako divá

Že jsem měla už odjakživa doma spoustu různých serepetiček je každému asi jasné. Vždycky jsem si přála mít spoustu suvenýrů z cest a poličku, na které bych tuhle svojí spoustu vzpomínkových předmětů měla. Když jsem se přestěhovala do vlastního, nešlo tomu jinak, než že se přivrtala polička na suvenýry, ze které se postupem času stala dokonce celá skříňka. Památeční předměty jsem doplnila vlastními výtvory a bylo.

Můj byt je takové stále měnící se místo. Když přišla svatba, zaplnil se byt hotovými i připravovanými kousky svatebních dekorací (více v článku 'Ona nemůže, ona zdobí!') a některé z nich si tu našly své místo už na dobro. Nyní byt postupně proměňujeme na domov tak nějak "baby friendly" (více v článku 'Serepetičkám odzvonilo'). A snad se to i daří, posuďte sami.

A můj tajný recept na to, jak opravdu vypnout a odpoutat se od všech starostí běžného života? Malování. Já miluji malování. Je to jako ponořit se do jiného světa, jako utéct na místo, které si sama tvořím přímo pod rukama. A že to není pro každého? Ale je! Nemusíš být zrovna Michelangelo, aby sis něco namaloval. Tvůj výtvor přeci nebude nikdo hodnotit. Jen si sedni ke kousku papíru a tvoř, nech se unést vlastními emocemi.

A kde beru inspiraci? Nejčastěji v každodenním životě, v přírodě nebo ve vlastních emocích. Když se do práce hodně ponořím, jsem schopná tvořit celé hodiny. Nejednou jsem nad obrázkem strávila pěkných pár hodin (jeden obraz mi trval dokonce celých 60 hodin, ale to byla precizní práce - takhle jsem se tenkrát na gymplu zapálila do domácího úkolu na výtvarku). Nejraději kreslím svoje pocity, pomáhá mi to vyjádřit své aktuální rozpoložení bez bariér, které slova někdy tvoří... VÍCE ZDE