Zero waste, zero taste
Píšu. Pro všechny mámy, které chtějí přírodě vrátit, co si z ní berou. Pro ty, kteří žijí bez plastů ne jen pro to, aby mohli přidat správný hashtag na sociální síť. Pro všechny ženy, které se nechtějí zbláznit ze zero waste doby. I pro budoucí maminky, které chtějí vybalancovat péči o miminko a tlak dnešní doby na neplastování a neodpadkování. Protože co si budeme povídat, při péči o miminko je těch plastů a odpadků celkem dost.
Všichni kolem mě jsou bio eko zero waste hrdinové. Nepoužívají plastová brčka, nemají žádný odpad. Jsou bio, eko, super a raw a tak. Kávu si na benzince nechají nalít zásadně do vlastního bambusového hrnečku. Na nákupech odsuzují lidi, kteří právě odtrhávají plastový sáček na jablko. Žijí bez plastů na svém obláčku, zero waste. Nezapomínají to vždy vyfotit, poslat na síť a připsat #neplastuj. Influencerku, která otevřeně bojuje proti plastům, přitom si dovolila fotit se v kampani s plastovým brčkem v nápoji, zavrhnou rovnou při cestě z práce. Unfollow! Tak a teď to máš, to jsem ti to ale nandala.
Já hrdinka nejsem, zapomínám to sdílet. Já se fakt snažím. Koupila jsem si termosku a kafe si ve chvílích 'to go' poctivě nalévám tam. Zakoupila jsem si bambusový kartáček, v obchodě se snažím neplýtvat sáčky a na nákupy beru plátěné tašky. Třídím odpad, zbytky jídla nosím slepičkám k dědovi. Začalo mi to jít, jen to sdílení jsem zanedbávala a nestačila postovat vše, co jsem takto pro planetu udělala. Počítá se mi to vůbec?
Stala jsem se mámou. Teď řeším tuhle ekologickou zátěž lidí za dva. Stále se snažím vyhýbat sáčkům a pořád používám svou termosku. Přesto ale víc než kdy dříve jsem si uvědomila, jakou stopu tu za sebou necháváme. Neprozřela jsem kvůli žádné z těch těžce nastajlovaných fotek z instagramu. V tu chvíli tu nebyly žádné hashtagy. Jen já, naše malá a můj strach z toho, do jaké doby se narodila a jestli vůbec planeta zvládne nápor, který jí dennodenně nakládáme.
Ekologie je věda
Chtěla jsem zjistit, co jako máma mohu udělat lépe, ale začala jsem se ztrácet mezi všemi těmi radami od kamarádek i na internetu. Jak žít, jak neplastovat. Cítila jsem se špatně, že nemám v paneláku kompost, když přeci vlastníme balkón. Všude velká slova, motta, nápisy neplastuj. Buď seš eko nebo nic, jídlo pouze bio kvality. Vážně to na mě bylo přes příliš, skoro každý článek o ekologickém jednání byl v duchu nátlaku nebo tak trochu psychického vyděračství. Musíš tohle, musíš tamto. Nevím, jestli to přitahuji jen já, ale v mém okolí a okolí mého okolí se velmi často vyskytují jasně vyhraněné slečny, které spasí celou planetu. I vás. Takové bio-eko mámy. Superženy, které vždy přispěchají s radou, ale soucit od nich nečekejte. Pak taková eko matka snadno prohlásí "Jako ty nelátkuješ jo? A uvědomuješ si, kolik plen jako za den vyprodukujete?". Ona si zase neuvědomuje, že maminka, která má své první miminko si na roli mámy teprve zvyká, sžívá se s miminkem a zjišťuje, jaké jsou jeho denní rytmy. A možnost pratelných plen je zatím jen v pozadí její mysli. Bio matka zase šíří osvětu ve světě potravin "Jako dítěti musíš dát všechno bio, jinak mu hrozně ubližuješ. A zbytky nezapomeň dávat na kompost. Žiješ přece zero waste ne?". Když pak přiznáte, že sice vybíráte na přesnídávky ovoce vysoké kvality z farem, bio a nerychlené, ale odpad neskladujete někde v rohu balkónu na kompostu, je všechno špatně. Přestalo mě to bavit. Já nemusím nic. Je to moje cesta. Jenom chci a tak budu dělat věci, které jsou pro mě přirozené a pokusím se něčím přispět, ale uvidím, jak to půjde. Jednoduše jsem si sama rozhodla, co je v mých sílách pro planetu udělat a co už ne. Tady je pár typů, co jsem nasbírala, pár rad, co se tedy dá udělat. Protože i když přispějete tím svým "málem" v celku to dokáže opravdu hodně. Takže i kdybyste se rozhodli třídit odpad a nic jiného. Ať si kdo chce, co chce říká, má to smysl a můžete se cítit dobře, že pro planetu také něco děláte.
Všechno a hned
Nechte si poradit
Nechte si poradit. Od kamarádek, z rodiny. Poslouchejte zkušenosti ostatních maminek, ať už je to vaše kamarádka, starší sestra nebo máma z internetu. Vychytávky, které se předávají mezi ženami napříč generacemi, jsou k nezaplacení. Já mám díky nim nadýchané dětské peřinky -a tedy i zimní bundy-. Stačí jen přidat do sušičky 3-4 tenisové míčky (bez antuky samozřejmě). Díky takovýmto radám od zkušenějších jsem zachránila spoustu oblečení, zachránila si svoje nervy. Dozvěděla jsem se, že odmáčet se musí pouze ve vlažné vodě, ne v teplé (vlákna v teplé vodě špínu "nasají" a už to opravdu nevyperete). Také vím, že dětská bodýčka pro nejmenší se dají sundávat jak přes hlavičku, tak stáhnout přes ramínka a sundat celé směrem dolů (to pochopí jen maminky, které zažili takzvané úplné poprdění a naivně se snažili ušpiněné oblečení přetahovat miminku přes hlavu). Také jsem přes kamarádky zjistila, že rukávky miminkovských overálků se dají přetáhnout a voilá jsou tu rukavičky. To jsou vychytávky, co se prostě vyplatí.
Bez obalu
Kosmetika. Tady na rady ostatních naopak moc nedbejte. Můžete si počkat, stejně nějaké ty mastičky určitě dostanete. Nehledě na to, že čerstvě narozené miminko toho opravdu příliš nepotřebuje. Maximálně tak dětský olejíček do vody a mazání na zadeček. Většímu kojenci pak pořídíte jen šampon na kštici a olejíček proti zimně na tvářičky. Zde se ale řiďte spíše vlastní intuicí a radami doktora. Ne vše, co dělá dobře pokožce miminka od vaší kamarádky, bude vyhovovat i vám a vaší ratolesti. Takže nekupujte dětem spoustu druhů kosmetiky a péče o tělo. Oni to opravdu nepotřebují. Můžete ale myslet na sebe a jít s dobou. Být taky trochu eko. My vyzkoušeli bezobalovou kosmetiku a musím říct, že takový sprcháč bez obalu má něco do sebe. Lze narazit i na firmy, které kelímky od svých výrobků opětovně zpracovávají nebo třeba ty, co balí své produkty do recyklovatelného celulózového obalu, který je vyroben z obnovitelných zdrojů. Paráda. Já jsem se nechala vlnou bezobalové kosmetiky a rozložitelnosti úplně unést a pořídila si bambusový kartáček. Možná jsem chtěla jen být trochu jako ty holky, co zvládají všechno. Chtěla jsem být bio a eko a pochlubit se svým 100% přírodním a biologicky rozložitelným kartáčkem. Moje (nebo spíš jeho) chvilka slávy ale moc dlouho netrvala. Zhruba po měsíci používání kartáčku mi vyšla preventivní prohlídka u zubního lékaře. Ten mi silně nedoporučil další používání kartáčku. Byl prý moc tvrdý a odráželo se to na mých dásních. No tak nic no.
Kompostování
Kompostování, to je téma. Já osobně tedy nekompostuji. Maximálně tak u babičky a u rodičů. Ti mají kompost, takže to tam lehce vyhodíte (tedy pokud zrovna nesedíte uvnitř v teplých trepkách a neodmítáte chodit ven kvůli zimě). Doma v paneláku někdy schovám zbytky od jídla pro slepičky. Ty jsou skvělým zpracovatelem veškerého nedojezeného jídla, nezpracovaného cukroví a mírně plísní "načatého" chleba. Takhle jim to děda alespoň dává a na oplátku za odpadky dostanu vajíčka. Dobrý deal ne? Ale i v paneláku si můžete zařídit takový malý kompostík. Jen návod u mě nehledejte. Prozatím jsem se k tomu ještě neodhodlala.
Plínka sem, plínka tam
Používání látkových plen. Další velké téma. Přišlo mi to tehdy takové náročné, ale zároveň jsem cítila obrovskou odpovědnost za ekologickou stopu, které tu miminko zanechává. Vlastně aniž by o tom vědělo. Na jednorázové ekologické pleny jsem měla velmi špatné recenze a tak jsem zprvu sáhla pro jednorázové plenky, které mi doporučily sestřenky. Dostupné jednoduše v drogerii. Neekologické, ale účinné. Použít, počůrat, vyhodit. Do plenek mi moc lidí nemluvilo, a pokud nebudete mít ve svém okolí nějakou "ultra-eko" kamarádku, většinou se nesetkáte s tím, že by vás do látkových plen chtěl někdo nutit. Je to ale jedna z cest. O látkování jsem si začala číst ještě s miminkem v bříšku. Jedna z babiček mě totiž pořád upozorňovala, že je nutné pořídit bambusové pleny a protože jsem nerozuměla tomu, co vlastně říká, začala jsem si hledat na internetu. Tenkrát mi nedošlo, že myslí čtvercové utírací látkové pleny, kterým s oblibou říkáme "blinkačky" (no však víte proč). Tehdy mi internet vyhledal pratelné pleny klasicky na přebalování.
Hovořili o bambusových vkládacích plenách, separační pleně, extra savých a kalhotkových plenkách. Pro mě to byla ještě španělská vesnice. Ale do povědomí se mi dostalo, že "látkování" už není jen obalování miminka do třech čtvercových plínek, jako to bylo za našich maminek. A musím říct, že v dnešní době je "látkování" opravdu jednodušší než se zdá. Nejdříve jsem používala neekologické jednorázové pleny. Když jsem si ale zvykla na denní rytmy svého miminka, zapřemýšlela jsem, jestli by bylo tolik těžké přejít na pratelné látkové pleny. Nebylo. Vybrala jsem tedy pleny, které jsou použitím v podstatě stejné, jako pleny jednorázové. Jen je dáte do koše "na prádlo" a ne do koše na odpadky. Ty moje se ani nemusí před praním namáčet. Zvolila jsem takové, co se dají prát s klasickým dětským prádlem a sušit v sušičce. No, stejně se s nově narozeným prckem zvýší i potřeba prát, tak co.
Nebojte se. Ty největší nečistoty zachytí takzvaná separační plena, která se vkládá pokaždé přímo na plenku a jednoduše ji vyhodíte Je celulózová nebo z bambusového vlákna a je šetrná k dětské pokožce. A nechci vám brát iluze, ale ač se snažíte sebevíc někdy se prostě stane, že nezachytí vše jen plenka, ale také punčocháčky, bodyčko, tepláčky, mikina... No a pokud se něco takového stane, není rozdíl, jestli máte klasickou plenku nebo látkovou. Tak jako tak to musíte řešit (čti zneškodnit a vyprat).
Miminka totiž kadí a čůrají co to dá. To víte, když je příjem, musí být i výdej. No a čas od času to holt skončí i mimo plenku. Musím ale říct, že od dob látkových plen jsme takto špinavé oblečení neměli. Jsou totiž o něco málo větší než ty jednorázové. Tím pádem ale také víc zachytí.
Já tedy začala s látkováním až na čtvrtém měsíci. Pokud ale začnete dříve, můžete tyto plenky také využít jako přídavnou plenku co se předepisuje kvůli vývoji kyčlí. Posledním tématem ohledně látkových plen bylo pro mě převážení. Jistě, to přiznávám, že na návštěvy a cestování je jednodušší zabalit těch pár jednorázových plen, které se pak jednoduše vyhodí do koše. Ani s látkovými plenami ale cestování není nemožné. Většinou ve stejném obchodě, jako zakoupíte plenky, lze koupit i látkový nepromokavý sáček s kapsou na špinavé i na čisté pleny. Tyto sáčky jsou opět pratelné. Pořád vás ale nikdo nemůže nutit cestovat s látkovými plenami, a pokud na cesty sbalíte ty jednorázové, nikdo vám přeci hlavu neutrhne. Sále se vám to finančně neuvěřitelně vyplatí, alespoň na doma využívat látkování.
A to je asi tak vše. Našla jsem si svojí cestu. Vybalancovala jsem mezi svým špatným svědomím a tlakem dnešní doby. Nechala se inspirovat, ale nenechala se pohltit vším, k čemu vás eko-bio stránky a bio-eko mámy nabádají. Netvrdím, že je to ta jediná správná cesta, ale myslím, že pro přírodu můžeme něco udělat, jen stačí vybrat to, co zvládáme.