Kůň, náš parťák

A jak je to v tréninku? Ano i tam může kůň nevědomky dopomoci pracovat na "vylepšení svého já" svému majiteli. Kůň totiž nevnímá jen naše pobídky. Jeho pozornost rozhodně není tak omezená. Vnímá pobídku, uvolnění, rovnováhu, rozpoložení ... někdy mám pocit, že vnímá i frekvenci dechu a tepu. Jestliže tedy chceme se svým parťákem pracovat bok po boku, musíme stíhat jeho tempo. Když od něj vyžadujeme uvolnění "na otěž", sami přeci nemůžeme být v tenzi. Křečovité držení otěží, či tlačivou pobídku kůň z logiky věci nemůže přijmout jako povel k tomu, aby se uvolnil. Z křeče vzejde opět jenom křeč. To ovšem platí i o vnitřním rozpoložení. Jestliže je naše hlava (nebo chcete-li duše) v nějakém zmatku, pak nedokážeme vysílat správné signály pro to, aby s námi kůň harmonicky spolupracoval. Když jsme ve vnitřní nerovnováze, kůň to velmi rychle pozná. Jestliže si nejsme jisti sami sebou, náš parťák nám to okamžitě zrcadlí. Vrátí se to jako bumerang. Pokud nemáme důvěru sami v sebe, jak ji pak může mít vůči nám někdo další?

Stejná situace ale platí i v případě potlačovaného hněvu a vnitřní emoční nestability. I to kůň snadno vycítí a jakmile tento hněv projevíme vůči němu (i když jen v náznaku), musíme očekávat jeho reakci. Na hněv a zlost ale reagujeme všichni stejně. Boj, ztuhlost nebo útěk. Ať jde o koně, o člověka nebo o ještěrku. Tato reakce je nám přirozená všem stejně. Je to totiž reakce na ohrožení i když je tou hrozbou "jen" vztek. Náš mozek jej vyhodnotí jako život ohrožující situaci a stejně tak to vnímá i náš čtyřnohý kamarád. Když z nás tedy vycítí hněv, vztek nebo uvidí, že jej jdeme silou trestat, v hlavě se mu spustí tyto základní reakce. Koni je nejpřirozenější útěk. To ale v tréninku může znamenat i nechtěné zrychlování. Kůň jen neví, jak řešit situaci, my jej řešíme silou a kůň tedy "utíká" a zrychluje pod sedlem nebo na ruce, aniž bychom to chtěli. Když máme koně na ruce (třeba na louce) nebo na lonži v tréninku a jdeme na něj příliš rychle a vynucujeme si jeho poslušnost, nedivme se, že uteče. Vykroutí se z lonže nebo i protrhne ohradu, aby z té situace odešel.

Velký rozpor také nastává, když nám kůň nevěří a ještě k tomu si u něj něco silou vynucujeme. On pak neváhá použít svou sílu. Okamžitá reakce je totiž "boj". Proč by kůň měl poslouchat, když nedůvěřuje trenérovi a jeho povelům? Postupně bobtná jeho vnitřní rozpor a jednoho dne takzvaně "upustí páru". Vyhodí nebo si při práci na ruce dovolí výhružně vyrazit proti "nepříteli". Když je pak nesoulad mezi důvěrou a vynucováním povelů příliš velký, kůň všechny svoje výhružky promění v činy. Může proti trenérovi vykopnout nebo ho jednoduše shodí, když je v sedle. Není tedy lepší vystavět vašemu vztahu pevné základy? Já si myslím, že ano. Domnívám se, že práce s koněm začíná u práce s vlastní hlavou a vlastním tělem.

Ráda se řídím jedním takovým heslem. A to "Když kůň dělá něco špatně, najdi, kde děláš chybu". Chyba totiž není v koni, nýbrž na straně člověka. Kůň jen zrcadlí. Připadá vám to zvláštní? Děláte všechno dobře a kůň si na vás vymýšlí? Jsou vaše pokyny "přece jasné", ale kůň je stále nechápe? Pojďme se společně zamyslet nad vzájemným vztahem koně a člověka z trochu jiného pohledu. Třeba právě tato netradiční výprava do koňské duše vám pomůže vylepšit společné chvíle u tréninků. Pojďme se na to podívat konkrétně. 

Nejistota

Ať chceme nebo ne, někdy jsme nejistí. Čas od času tak nějak každý z nás cítí v životě nebo v nějaké situaci nejistotu. Může jít o určité rozhodnutí nebo aktuální životní situaci. Naše nestabilita nemusí vůbec souviset s konkrétním tréninkem, ale světe div se, kůň naše pochyby vycítí. Když nám do života přijde překážka, kterou neumíme s lehkostí překonat a její zdolání provází značné pochybnosti, při tréninku je to znát. Všechna ta nejistota se totiž zaručeně propíše do našeho jednání. I když se jedná o zařazení nové tréninkové strategie, některý z konkrétních cviků nebo naše nejistoty nepramení z tréninků, ale týkají se osobního života, všechno je pro koně jasně znatelné. Nejistota je totiž pro tak senzitivní bytosti velmi snadno čitelná. A co vám kůň nechtíc udělá? Propíše vaše pochyby v tréninku. Dostává totiž od vás nechtěný pokyn, že má být nejistý. Může tedy odmítat přeskočit překážku, nejistě přechází kavalety nebo jednoduše nezvládá v tréninku nový cvik či další posun. Zamyslete se tedy.

Když chcete po koni překonat překážku, když chcete, aby se posunul v tréninku. Jste připraveni vy? Nemůže jeho nejistota pramenit z té vaší? Není nezdar v tréninku jen odraz vašich pochybností? Zde si už doplňte sami, zdali se jedná o pochybnosti o relevanci tréninku, o výsledcích, vlastní nerozhodnost nebo něco jiného.

Strach

Strach. Bohužel hodně z našich rozhodnutí pramení ze strachu. A to nejen v tréninku. Jenže riskovat je součást života a jakákoli obnova či posun jsou provázeny strachem z neznámého. Často se bojíme opustit staré vzorce, abychom do života přijmuli něco nového. Bez konců ale není nových začátků. A tak je třeba překonat strach a vrhnout se nebojácně do vln neznámého. To je ale pro nás často až nemyslitelné a křečovitě se držíme "zaběhlých" principů. Kůň pak s empatií sobě vlastní vycítí tento strach a bohužel vám jej i okamžitě zrcadlí. Opět. Nechce se mu pracovat, odmítá poslušnost, "vyvádí" v tréninku.

Zkuste tedy alespoň na malou chvilinku zapochybovat sami o sobě, Nemůže být chyba mého koně zapříčiněna mnou? Neobávám se já sám něčeho, co neumím překonat. Pokud ano, nevědomky si tyto obavy projektuji do tréninku a to se mi pak odráží při práci s koněm. Někdy může mít složitý problém jednoduché řešení a to řešení můžete nalézt v sobě.

Roztržitost

Stejně jako strach a nejistota, je i roztržitost přirozenou lidskou vlastností. Někdo jej má v sobě zakořeněnou více a někdo méně. Věřte ale, že pokud nedokážete svou nepozornost udržet na uzdě i kůň bude roztržitý a nesoustředěný. Koncentrace je v tréninku velmi důležitou složkou a pokud vy sami nezvládnete zaměřit svou pozornost na dané cvičení, nezvládne to ani kůň. Vaše povely totiž chtě nechtě budou nejednoznačné a špatně uchopitelné. Takovéto neuchopitelné pobídky pak budou koně jen mást a není se čemu divit, když trénink tím pádem ztratí svůj směr. Pokud se soustředíte na dané cvičení, je to pro koně jasným signálem, kam má mířit pozornost. Pokud ale těkáte očima od jednoho k druhému a v pobídce (ať už slovní nebo mimoslovní, ze sedla či ze země) jste nekonzistentní, kůň nechápe, co po něm chcete. Tudíž povel neplní nebo jej plní jen "na půl". Jestliže je tedy kůň při tréninku roztěkaný, je na čase se zamyslet, jestli i já jsem plně koncentrován(a) na danou práci.

Koně totiž zas a znovu odráží naše aktuální rozpoložení. A my se pak na ně zlobíme, že neplní předsevzatý cíl, aniž bychom si uvědomili, že to právě my jsme příčinou onoho nezdaru.

Pokud tedy cílíme v tréninku na kontinuální všestranný rozvoj a chceme posouvat naše schopnosti, je třeba zapracovat i na sobě. Pracujme se svým strachem a budujme v sobě stabilitu a harmonii. Zaručeně se to propíše i v tréninku. Stabilita a rovnováha (fyzická i psychická) a jak ji zlepšit je dalším velkým tématem. Ale o tom, jak na sobě pracovat si řekneme třeba zase příště.

Na závěr snad už jen nutno podotknout, že nejen vnitřní rozpoložení je nutné při práci s koněm posilovat. Fyzická kondice člověka má v tréninku také své neodmyslitelné místo. Nemám ale na mysli vyrýsované svaly. Nicméně svému koni musíte stačit. Nemůžete po něm přeci chtít velké výkony, když po prvních dvaceti minutách tréninku už neudržíte nohy ve správné poloze. Náš parťák to okamžitě vnímá. Já sama jsem v tréninku již několikrát zaznamenala, že mě kůň najednou přestal tak dobře vnímat, byl roztržitý a neprováděl cviky dostatečně precizně i když už je moc dobře znal. Při tom v celé hodině byl až doposud poslušný. Tak co se s ním stalo? Odpověď jsem nehledala u koně, ale u sebe. Jednoduše už jsem toho měla "plné kecky" a ač jsem pilovala na závody, raději jsem si ten den už dala pohov. Moje pobídka už nebyla dostatečná a tak byl kůň samozřejmě zmatený a "neposlušný". Měla jsem dvě možnosti. Buď na koně přitlačím a donutím ho cviky udělat dle mých představ silou (a bičíkem) nebo trénink přeruším a dopiluji cvik další den. Protože chyba byla na mé straně, asi víte, jakou z možností jsem zvolila.

Je to pořád dokola ta samá písnička. Když koni něco nejde, je třeba začít u sebe. Čas od času si udělejme revizi, jestli jsme ke koni dostatečně důslední. Ovšem povězme si to upřímně. jestli jde o důslednost nebo svrchovanost a pouštění hrůzy. Jednou za čas je třeba zkontrolovat, jestli náš vzájemný vztah je opravdu postaven na dostatečně pevných pilířích. Když v tréninku něco nejde, je třeba tomu přijít na kloub. A někdy je nutné jít opravdu do hloubky. Do hloubky nás samotných.