Mít doma hříbátko je v celku nenáročná činnost, odchov většiny hříbat probíhá na pastvě "pod" matkou, koník se učí sám "koňským" dovednostem a jakési stádové morálce a etice. Pokud ale nechcete jen stádového parťáka na pastvě a budete chtít jednou svého koně obsedat a využívat ve sportu či k rekreaci je nasnadě se mu jakýmsi způsobem věnovat. K lehčí komunikaci s hříbětem vám může dopomoci práce opřená o metodiku takzvaného Natural Horsemanshipu, nejrozšířenějšího učení v práci s koněm ze země. Pozor ale, aby jste svůj "mladý stromek" neohýbali příliš brzy. Hříběti musíte nechat prostor na zorientování se ve stádě i ve světě a zprvu přeci postačí přijmutí ohlávky a nácvik "dávání" kopyt. S cílenými cviky se vždy začíná až po završení druhého roku hříběte a velmi pomalu a postupně se kůň učí porozumět člověku a my se učíme rozumět "řeči" našeho malého miláčka. V předchozím článku jsme si vykreslili, jak taková práce s mladým koněm na ruce vlastně vypadá a jaké zásady by se měly s mladým koněm dodržovat. To vše jsou ovšem pouze základy, na kterých následně stavíme. Když koník hezky zvládá všechny naše požadavky i v proměnlivém prostředí či na stíženém povrchu je na čase pokročit dál. Pokud se již blíží vámi určená doba, kdy jste chtěli začít koníka reálně obsedat začínáme velmi intenzivně pracovat na snášení sedla a udidla. Naučíme koně brát pobídky nejen ze země, ale také ze sedla a naopak odnaučujeme koníka lekavosti a těkavosti. Zde je výběr cílených technik, jak lze koníka přivykat na budoucí práci ze sedla.

Práce a dril vs. zábava a hry

Před samotným cvičením mladého koně můžeme využít i vedlejších technik práce ze země, jako jsou cviky ke zlepšení ohebnosti dolních končetin a krku, šiatsu (neinvazivní typ léčby pohybového aparátu pracující se stlačováním jednotlivých bodů na těle koně) a jiné masážní techniky nebo cvičení TTEAM (Tellington Touch Equine Awareness) Lindy Tellington-Jonsové. Toto cvičení připravuje koně pro práci pod sedlem díky kombinaci různých dotekových technik a ohybových cvičení. Prokrvením svalů a cíleným ohýbáním můžete koni dopomoci v prevenci proti nechtěným zraněním šlach nebo svalstva.

Aby nedošlo k přetrénování dávkujeme zpočátku veškerou práci velmi opatrně a po hodně malých dávkách. Cvičíme v krátkých intervalech které postupně zvyšujeme na patnáctiminutová až dvacetiminutová cvičení 3-5 krát v týdnu. Každou novinku zařazujeme jen krátce a s mladým koněm nikdy nevyužíváme přespříliš intenzivní dril. Všechna cvičení ho učí klidu a poslušnosti. Práce ho ovšem musí bavit. I s dětmi ve škole se vždy začíná pomocí her. Základní dovednosti dostávají podobu herních cvičení a až na vyšších stupních školní docházky se látka a dovednosti systematicky vyučují a testují klasickým školním drilem (a dokonce bychom mohli polemizovat o účinnosti a udržitelnosti této formy výuky u dětí a dospívajících). Vraťme se ale ke koňské "výuce". U všech cviků, které zařazujeme poprvé sledujeme reakci našeho koně. Každý mladý kůň je také zároveň osobností, on sám nám dá najevo co ho baví a co nikoli, co je pro něj komfortní a které cvičení v něm vyvolává rozpaky. V koni rozvíjíme vždy všechny aspekty práce ze země i se sedlem a udidlem, ovšem pokud něco koni nejde je zapotřebí se nad tím pozastavit a najít důvod, proč tento cvik nejde. Důvodem může být neklid a špatná koncentrace na straně cvičitele, strach či fyzická překážka (bolest) na straně koně i nuda a jednotvárnost jednotlivých cvičení. Trénink mladého koně musí být pestrý a zajímavý, pak je kůň schopen udržet svou pozornost po celou dobu tréninku. Zaměřte se tedy na jednu určitou dovednost, kterou v dané tréninkové jednotce budete rozvíjet. Kupříkladu navykání na pocit podbřišníku. Svému vytyčenému cíli se budete celou dobu věnovat. Tedy nasazování -v začátcích- lonžovacího obřišníku, zkouška zapínání, práce s obřišníkem. Ovšem je nutné zajistit pestrost hodiny, Například využitím dotykových her či práce na kruhu, ovšem se zapnutým obřišníkem jakožto novou pomůckou.

Od malička

Neboť naším cílem je bezproblémové přijmutí sedla, udidla a všech jezdcových pobídek vzniká nám celkem komplexní seznam dovedností, které u mladého koně musíme rozvíjet. Systematicky si ale celý komplex rozdělíme na menší části, které  budeme s koněm trénovat. Izolovaně tedy učím koně přijmout pocit sedla na zádech, až následně učím koně přijmout udidlo. Pobídky, které jezdec užívá, koně učím už při práci ze země, opět ale zaměřuji svou pozornost na postupné přivyknutí na jezdcovy nohy a ruce. Zásadně nám ale může vypomoci práce na lonži či v kruhové ohradě. V literatuře se opět názory na práci v kruhu s hříbětem a remontou (mladým nezkušeným koněm) značně štěpí. Velkou debatu vyvolává například lonžování, jakožto jedno z nejpoužívanějších cvičení. Jde o způsob výcviku koně ze země na dlouhé lonži. Cvičení pomáhá koni zlepšit rovnováhu, učí koně jízdě bez jezdce a s koněm lze zařazovat  nové pomůcky a učit ho klidným a plynulým chodům. Lze ale namítnout, že tato práce není koni úplně přirozená a dlouhá práce na kruhu zatěžuje klouby. Pokud se lonžování provádí špatně, můžeme koni narušit rovnováhu, koordinaci i rozvoj svalové hmoty. Pokud tedy chceme s hříbětem pracovat efektivně, musíme perfektně ovládat základy práce na lonži a dlouhém vodítku, popřípadě oslovíme někoho zkušenějšího. Nejprve naučte koníka klidné chůzi vpřed a jednotlivé přechody (krok, klus, cval, zastavení), pak teprve přistupujeme k práci ve shromáždění nebo k nácviku jízdy se sedlem. Pro správný vývoj svalstva prokládáme práci v kruhu na lonži také prací ze země, kterou si koník osvojil již dříve. Naším cílem je, aby kůň přirozeně vyklenul hřbet a posílil správné svaly, jenž mu dopomáhají nosit na zádech jezdce. Monty Roberts pro výcvik mladých koní využívá kruhovou ohradu a s technikou klasického lonžování na vývazu se neztotožňuje neboť jej považuje za narušující přirozený pohyb koně v ohybu. Preferuje tak práci na dlouhých opratích (viz. níže). V zásadě u většiny výcvikových programů, které se drží zásad přirozené komunikace Natural Horsemanship, práci na lonži v její klasické podobě tak, jak ji známe, nenajdeme. Pat Parelli například vůbec nevyužívá bežnou lonž, ale prodloužené vodítko. Práci v kruhu zařazuje na pátou pozici ve svých hrách, jakožto kruhovou hru. Kůň není vůbec vyvázaný, má na sobě provazovou ohlávku a při hře se učí sledovat vaše pokyny. Často mění rychlost chodů, nikdy ale nezařazujeme cval, neboť kruh je kvůli využití kratšího vodítka příliš malý. Ať už se ve výcviku rozhodnete zařadit práci na lonži, v kruhové ohradě nebo pouze na dlouhém vodítku v duchu výcviku Pata Parelliho, vždy musí kůň zvládnout bez problému plynulou chůzi vpřed, přechody a zastavování a teprve následně práci na kruhu využívám k cíleným cvičením práce se sedlem a s uzdečkou.

Není zátěž jako zátěž

Pokud chci koně postupně přivykat na všechny aspekty, se kterými se "pod sedlem" může setkat, začínám velmi zlehka. Pracuji již s malým hříbátkem, kterému na pastvě přikládám na hřbet deku. Když se už naše práce ze země přesune na jízdárnu či do kruhové ohrady, zkusím koni nasadit celé sedlo (bez zapínání podbřišníku). Často koně chválím a po chvilce sedlo opět sundám. Aby se kůň naučil v klidu přijmout i podbřišník, nasadím hříběti nejdříve lonžovací obřišník a zkusím ho velmi jemně zapnout, nikdy neupínám koně příliš. Všeho do času. S novou pomůckou vždy pracuji stejně jako předtím v duchu Natural Horsemanshipu, zařazuji jednotlivá cvičení, koníka uklidňuji a chválím. Mohu si koně navést na kruh a nechám ho, aby postupně zvykl na pocit podbřišníku. Teprve když kůň bez problémů přijímá pocit zapnutého podbřišníku, mohu nasadit sedlo a zkusit mírně dopnout. Z počátku má kůň sedlo nasazené jen krátce. Zařadíme pár cvičení a s velkou pochvalou sedlo opět sundáme. Postupem času koni sedlo necháváme na hřbetě delší dobu a při práci na kruhu nebo na ruce ho učíme se sedlem i rychlejší chody. Koník může být ze sedla nervózní a při klusu nebo ve cvalu ho neznámý pocit na zádech může polekat. Uklidňujte koníka, že takto je vše v pořádku, nezařazujte zprvu žádná těžká cvičení a odveďte koníkovu pozornost třeba prací s kavaletami, kde se kůň soustředí na přechod překážky a svou pozornost nezaměřuje pouze na novou pomůcku. Stejně učíme koně i při přivykání na uzdečku. Vždy velmi postupně a pracujeme zásadně v duchu zásad Natural Horsemanshipu dle předem zvolené metodiky. Práci ale přizpůsobujeme koni a jeho reakcím na nový předmět. Pokud se kůň nové pomůcky leká, tak nelze vést dlouhou výcvikovou hodinu, vždy ale výcvik končíme úspěchem. Tedy tak, aby byl kůň klidný a v závěru hodiny zvládl některý z vašich požadavků. Pokud je tedy vaším cílem při dané hodině přivykání na sedlo a v rychlejších chodech se koník zatím hodně leká, spěchá a prozatím na sedlo nepřivykl, zařadíme na konec hodiny například práci na ruce ve čtverci a přechod přes kavalety tak, aby kůň svou pozornost zaměřil na cvik, který již dobře zná a odpoutal ji od sedla na zádech. Při správném provedení koně pochválím a mohu ukončit hodinu.

Na každou hodinu si určím pouze jeden cíl, kterého chci při přivykání na výstroj docílit. Vše musí přicházet postupně a v jasné posloupnosti. Teprve když kůň přivykl sedlu a zapnutému podbřišníku a není pro něj pocit zátěže na zádech nová, lze přikročit k dalším cvičením. Aby koně nepřekvapila jezdcova noha, můžeme po stranách sedla upnout nějaký předmět, aby při nasednutí jezdce nebyl kůň zmaten. Ideální mohou být i obyčejné lahve naplněné vodou. Pokud dvě lahve naplněné vodou svážete provázkem a přehodíte koni přes sedlo, máte ideální simulaci budoucích jezdcových nohou "klomcajících" se koni po stranách sedla. Zároveň působí i jako větší zátěž. 

Izolovaně pak koně učíme přivykat na uzdečku a pocit udidla v hubě. Nejprve ale uzdečku pouze nasadíme a dále pracujeme na vodítku a ohlávce, která je přes uzdečku nasazena. Až při bezproblémovém přijetí udidla koni nasadíme celou výstroj najednou.

Zatím ze země

Ze země učíme koně i naše pobídky, které bude jezdec později potřebovat ze sedla. Pro nácvik pobídek nohou nám je velkým pomocníkem druhá Parelliho hra s názvem Dikobrazí. Tuto hru jsme si již zevrubně popsali v předchozích dílech tohoto seriálu, nyní se nám ale odkrývá další možnost využití této metodiky. Ustupování od tlaku se totiž dá využít nejen při práci ze země a v boxu, ale je jakousi přípravou pro přijetí jezdcových pobídek nohou. Pobídky pro remontu, tedy mladého nezkušeného koně, jsou v zásadě velmi zjednodušené a tak se přímo nabízí využít již naučených postupů. Pokud jsme tedy koníka naučili v klidu přijmout celou výstroj, je na místě opakovat zejména dotyková cvičení a ustupování od tlaku. S koníkem tedy ve výstroji pracuji ze země, ale práci na kruhu často prokládám i dikobrazí, řídící či jo-jo hrou.

Pro snadnější přijetí pobídky rukou je pro nás neocenitelnou pomůckou práce na dvou dlouhých otěžích. Pracujeme s koněm opět ze země, nyní má ale kůň připnuté dvě dlouhé otěže, na kterých je veden. S mladým koněm můžeme pro začátek pracovat pouze na ohlávce a lonžovacím obřišníku. Postupem času ale zařadíme udidlo a klasické sedlo, na kterém se kůň bude obsedat. Dlouhé otěže mívají zpravidla 6 metrů a jsou připevněné ke kroužkům udidla stejně jako normální otěže. Dále jsou vedeny skrz třmenové řemeny (v případě lonžovacího obříšníku skrz postranní očka). Kůň se ještě před obsedáním naučí reagovat na povely pro pohyb vpřed, přechod do zastavení i změny směrů. Snáze pak i ze sedla budeme koně učit provedení obratů a ohýbání. Koně lze vodit i v přírodě a po klidnějších cestách. Kůň se tak setká a naučí se přijímat sluchové a zrakové vjemy, se kterými se později setká na vyjížďce. Práce na dvou lonžích by měla být nedílnou součástí výcviku mladého koně. Zpestřuje mu běžnou výuku a perfektně připravuje na finální obsednutí. I přední světové jedničky zařazují do výcviku mladých koní práci na dvou dlouhých otěžích (nebo na dvou lonžích). Kupříkladu v metodice Montyho Robertse je na práci na dlouhých opratích (takzvaný Long Line) kladen zvlášť veliký důraz. Tuto práci lze totiž zařadit i ve výcviku starších koní pro práci na dvou stopách nebo jednoduše pro zpestření běžného výcviku.

Bez problému

Berme ale v potaz, že všechna práce, která je s mladým koněm prováděna musí být vedena zkušenou rukou. Výběr sedla a zacházení s pomůckami má na vývoj koně značný vliv a je tedy nutné postupovat pomalu a systematicky. Mladý kůň si veškeré cviky musí postupně osvojit a přizpůsobit se jízdě se sedlem i s udidlem. Hříběti se teprve utvářejí svaly, které mu pomáhají nést na hřbetě zátěž v podobě sedla a jezdce a pokud se s koněm pracuje špatně, nemusí se mu tyto svaly správně vyvinout. Nedostatečné nasvalení v zádové oblasti a oblasti krku pak vede ke špatnému shromáždění a kůň může trpět bolestmi zad. Práce s ním (na něm) pak nebude pohodlná a může se stát, že kůň se už nikdy plně nenaučí sedlo přijmout. Projevit se bolesti mohou kulháním, nervozitou při nasedlávání a velmi nepohodlnými chody. Při správně vedeném tréninku je kůň učen rozkládat svoji váhu rovnoměrně na všechny čtyři končetiny, ovšem pokud je veden neodbornou rukou nikdy se nenaučí správně vyklenout hřbet a při dlouhodobém přetěžování a nevhodném výcviku může dojít ke zdravotním potížím.

Každému nováčkovi tak doporučuji si veškerou práci (lonžování, práci na dlouhých otěžích, metodiku Pata Parelliho) vždy vyzkoušet na zkušenějším koni, kde si daný cvik dostatečně vypiluji. Hříbě by měl ve výcviku vést zkušený člověk, který má s mladými koňmi zkušenost a dokáže odhadnout délku i intenzitu jednotlivých cvičení. Na hříbě nikdy nespěchejte, buďte důslední, ale ve svém jednání vždy klidní a rozvážní. Pokud se rozhodnete si koníka postupně obsednout vlastní rukou, je dobré oslovit zkušenějšího trenéra, aby vám s obsedáním a prací s mladým koníkem vypomohl a poradil vám v případě neshod a nových cviků.