Práce, dril, pravidelnost, to vše jsou jmenovatele kvalitně postaveného tréninku. Pokud s koněm chceme něčeho dosáhnout, je nutné s ním cvičit často a systematicky. Jestliže cílíme do závodů a jde nám o přesné provedení jednotlivých cviků, i když chceme jednoduše poslušnost v terénu i na jízdárně, je nasnadě koně cíleně zaměstnávat a zaměřit se s ním na opakování známého, pilování nedokonalého i zařazování úplně nových cviků. Ovšem i zde platí staré známé "škola hrou". Přeci jen je kůň v určitých ohledech hodně podobný dětem. Učení pro ně musí být zábavou. Pracujeme-li s koněm na pravidelné bázi, je nasnadě mu běžný trénink trochu zpestřit, stejně jako dítě potřebuje nepřetržitě nové a neokoukané podněty. Pokud práci zaměříte jen na každodenní dril, po čase ztratí zájem a bude spíše demotivován. Proto bychom měli moudře volit systém jednotlivých tréninků tak, aby časem nezevšedněl. Práce s koněm zaměřená na pozornost a obratnost je všechno, jenom ne nudná. Snažíme se zde rutině spíše vyhýbat a koni dávat stále nové a nové podněty. Pokud tedy pracujeme s kavaletami (viz předchozí článek Koordinace a rovnováha pro koně každého věku), pracujeme s nimi velmi variabilně. Kavalety a bariéry lze využít v různých obrazcích i cíleně postavených cvicích, jako jsou například labyrint nebo hvězda. Kavalety zařazujeme v různých výškách i vzdálenostech, abychom v koni podnítili zájem a donutili ho přemýšlet nad vlastní prací. Práce s ohebností dopomáhá i správnému držení těla a zapojování zadních končetin. Pro práci s koordinací a pozorností se ale nemusí vždy využívat "jen" kavalety. V tréninku se dají použít ještě další a mnohem zajímavější bariéry a překážky.

Poslušnost a sebejistota

Pojďme si ale nejdříve připomenout, jakým způsobem je nutné koně při jednotlivých cvicích vést. U složitějších cvičení je velmi důležitá poslušnost koně, protože se zde pouštíme do práce s netradičními pomůckami. Kůň si ale zároveň musí být jistý sám sebou. Je tedy nutná poslušnost i sebejistota. Mohlo by se zdát, že tyto dva pojmy spolu vůbec nesouvisí. Poslušnost je přeci založena na poddajnosti a pokoře. Sebejistota naopak zavání rozhodností, průbojností a jasným prosazováním sebe sama. Tak jak to tedy je? Musíme se totiž opět vrátit až na začátek, do stáda, k přirozenému chování koní. Odklon od přirozené komunikace s koněm, který byl v tréninku trendem, nás donutil si myslet, že jsme "něco víc". My víme, co chceme dělat a jak to chceme dělat a jednoduše koně donutíme, aby náš vytoužený cvik provedl. Ovšem kůň, který je do cviku donucen a ne přátelsky doveden, není uvolněný a rozhodně není se cvikem plně ztotožněn. Pokud jsme si ale dříve mysleli, že kůň se dá "zlomit" a bude nás poslouchat jako beránek, když ho budeme neustále trestat, neobratně tahat za otěže nebo kopat, jsme na omylu. V koni totiž nespokojenost může narůstat a to i po velmi dlouhou dobu. Jednou to ale vygraduje v neposlušnost a my se tak můžeme vlastní vinou dostat do velmi nebezpečných situací, kdy kůň odmítá spolupracovat nebo nás dokonce cíleně shazuje. Ani si neuvědomíme, že prvopočátek všeho byl v chybné komunikaci mezi námi a koněm. Kůň totiž nefunguje na základě nějakých povelů od ostatních členů stáda a už vůbec ne na základě ohodnocení, jaké známe z našeho na penězích závislého světa. Kůň ve stádě vychází z chování ostatních a sám se rozhodne, koho chce poslouchat a koho bude následovat. Každý člen má v hierarchii své jasné místo. To mu ale nebylo nijak přiděleno, to si musí sám vybudovat a vzájemnou interakcí s ostatními členy neustále posilovat a vymezovat svou vlastní pozici. A co to znamená pro nás? Vždyť my nejsme členem jeho stáda. Můžeme ale převzít komunikační prostředky, které mu budou dobře známé a využít je.

Naštěstí pro nás se přirozené komunikaci s koněm věnuje po mnoho let již velká řada zkušených cvičitelů, jakými jsou Monty Roberts, Ray Hunt, Tom Dorrance, John S. Rarey nebo Buck Brannaman. Dále pak například Pat Parelli a jeho postupné zařazování sedmi her. Ti všichni shodně tvrdí, že když kůň ztratí sebejistotu kvůli nevhodnému jednání cvičitele, nadužíváním biče či jiných donucovacích prostředků, nebude chtít spolupracovat a jeho poslušnost se pomalu ale jistě vytratí. Musíme tedy plně rozvíjet vzájemnou důvěru a zároveň cíleným cvičením posilovat respekt. Pouze tak nás kůň bude bez okolků následovat a s radostí plnit naše pokyny, stejně jako následuje a poslouchá vůdčího koně ve stádě. Stejně tak se všichni tito propagátoři přirozené komunikace shodují na tom, že cvičení by měla být pro koně dostatečně pestrá a zábavná. To platí u zlepšování koordinace a obratnosti dvojnásob.

Seberegulace a zlepšování

Ať už s koněm na koordinaci pracujete jakýmkoli způsobem, základem je nechat mu dostatek prostoru. A tím myslím jak dostatek reálného prostoru pro jeho vlastní pohyb, tak dostatečné množství času, aby kůň mohl pracovat sám se sebou a přemýšlet nad svými kroky. V podstatě koni umožníme si uvědomit své tělo a bystřit tak seberegulaci, posilovat jeho sebevědomí, s čímž jde následně ruku v ruce i zlepšení koordinace. Výcviku koní zaměřenému na práci s vlastním tělem se dopodrobna věnuje i Bay Borelle, která se stala známou cvičitelkou a podporovatelkou přirozené práce s koňmi díky svým strhujícím vystoupením s poníkem Benem. Bea Borelle dbá s velkým důrazem na rozmanitost v tréninku a pomocí různých her získává tolik ceněnou důvěru, na které dále staví celý její výcvik. V koni se snaží podnítit nadšení a dosahuje tak vysokých výkonů ze země i ze sedla. Ježdění ale preferuje uvolněné a přirozené. Celý výcvik dle této lektorky musí být uvědomělý a všestranně rozvíjející.

Na cestě k dokonale provedeným cvikům nesmí trenér dle Borellové ztrácet trpělivost a využít své zkušenosti a silnou vůli a jít si za svým cílem. V tréninku se musí snoubit vytrvalost s pochopením i disciplínou. Stále ale dbá na určitý enthuziasmus, který musí provázet každý trénink. Jen zkušený trenér, který dbá na potřeby svého koně, dokáže podnítit nezbytné nadšení tak, aby ho kůň následoval a s pokorou vyhověl jeho pokynům. Při práci se snaží zažehnout komunikativní pracovní atmosféru, k čemuž využívá techniky TTEAM. Tato metoda bere v potaz přirozenou komunikaci, která je zdůrazněna různými pohyby bičíku, vždy ale tak, aby jim kůň rozuměl. V tréninku koně hodně povzbuzujeme a velmi důležitá je i srozumitelná pochvala. Průběh učení lze popsat velmi jednoduše:

Signál - správné provedení - slovní pochvala / pochvala rukou či pamlskem - pauza (čas pro uvědomění a přemýšlení koně) - opakování signálu - správné provedení ...

... a to v podstatě stále dokola. Koně nikdy netrestáme, nepoužíváme bič, jako pomůcku pro trest. Pouze koni můžeme opravit chybu a ukázat mu správné provedení cviku. Pokud dělá něco, co nemá (například spásá trávu), lze ho naučit na důrazné NE, jakožto slovní pomůcku. Koně ale dále netrestáme, jen ho opravíme (tedy zvedneme mu hlavu) a necháme ho chvíli, aby vstřebal naše povely. Vždy ale využíváme systém pozitivního učení. Učit koně s porozuměním a jednat uvědoměle pomáhá každému trenérovi posouvat nejen ty koňské, ale i své vlastní hranice. Vždy je totiž něco, čemu nás kůň může ještě přiučit.

Koordinace a rovnováha

Dle Borellové je nasnadě všechna cvičení plně provázat s běžným fungováním ve stájích, Cviky, které zařazuje tak většinou připravují koně na nějaký aspekt potřebný při všední manipulaci s koněm. Ať už jde o klidné stání při veterinární prohlídce nebo vodění na ohlávce. Ke všemu zařadí do tréninků přípravu na nenadálé okolnosti tak, aby to pro koně bylo zábavou a byl plně připraven na různé situace, které mohou ve stájích i při tréninku nastat. Využívá ovšem netradičních pomůcek, jakými jsou vědra na vodu, velké barely nebo pneumatiky. Cíleně tak připravuje koně i na nezvyklé situace v terénu, které pak daleko snadněji překoná. Například zařazení velké plachty, balíku slámy či lávky pro přechod jsou dobrou průpravou pro jízdu na vyjížďce. Pro upevňování koordinace a obratnosti využívá běžné kavalety, zvýšené bariéry i prkna, která postupně vyvyšuje v přechodovou lávku. Já jsem z jejích tréninků zaměřených na práci s vlastním tělem, poslušnost a koordinaci vybrala cvik s vědry a přechod přes pneumatiky.

• Cvik s vědry

Pro zařazení tohoto cviku již musíte mít s koněm jasně prošlapanou cestičku společné práce a plně zvládat vzájemnou komunikaci, Jedná se totiž o náročný kousek, připomínající spíše cirkusový cvik. Z kavalet si postavíte čtyřúhelník tak, aby bylo místo pro stání jasně ohraničeno. Pro předchozí přípravu lze zařadit zastavování ve čtverci a zvedání jednotlivých končetin na povel (například zařazením povelu bičíkem). Cvik s vědry bývá pro všechny velmi zábavný, měl by ale být vyústěním dlouhodobé práce s jistotou a lekavostí koně. Svého čtyřnohého parťáka tedy přivedeme do čtyřúhelníku z kavalet a zastavíme ho. Cvik začínáme provádět až ve chvíli, kdy je kůň v naprostém klidu a stojí nehnutě, ovšem v pozoru pro další pokyny. Secvičeným signálem koně přiměji zvednout nohu a přisunu vědro pod něj. Nechám ho nohu opět položit a náležitě pochválím. Kůň musí z našeho jednání cítit naprostou jistotu. Takto to udělám s oběma předními končetinami a v návaznosti na odezvu v chování koně (pokud stále klidně stojí), mohu do věder postavit i zadní nohy. Mohu zkusit koně nechat do věder našlápnout samostatně, ovšem to už je pro koně mnohem těžší.

Kůň si musí uvědomovat svoje končetiny a touto netradiční metodou ho skvěle učíme klidnému stání i v té nejbizardnější situaci. Cvik je přípravou i na ošetřování kopyt, kdy opět oceníme klidný postoj a vyrovnanost. Při cvičení ho učíme rovnováze, protože na povel musí zvednout nohu a vyčkat, až my pod ni připravíme vědro. Učíme ho také být stále pozorný k našim pobídkám i pokud vyžadujeme klidné stání. Stoj totiž při práci ze země rozhodně neznamená pohov. Pokud s ním pracujeme ze země v duchu zásad Natural Horsemanshipu, je klidný postoj jeden ze cviků, kdy od koně vyžadujeme stání, ovšem zároveň chceme jeho plnou pozornost. Nejedná se tedy o pauzu na svačinu v podobě šťavnaté trávy, ani to není čas na pozorování okolí. Kůň by měl mít krk uvolněny, hlavu svěšenou dopředu a dolů, pasení se je tu ovšem nežádoucí a kůň by měl stále "po očku" sledovat, jestli cvičitel náhodou nezadává další pokyn. To můžeme kontrolovat díky pohybu jednoho nebo obou uší, které kůň směřuje stále naším směrem a jeví tedy zájem o naše povely.

• Pneumatiky v uličce

Procházení uličkou s pneumatikami je velká zkouška důvěry a hodně zvyšuje jistotu koně. Také velmi pomáhá se sebeuvědoměním a zlepšuje koordinaci končetin. Je ovšem nutné správně vybrat pneumatiky, aby byly v položené poloze spíše nižší a s dostatečně velkým prostorem pro práci. Tedy s větším vnitřním průměrem. Je tedy lepší použít pneumatiky z motorek a až se zkušeným koněm sáhnout i po pneumatikách z automobilu. V první řadě musíme koně se všemi pomůckami seznámit. Uličku postavenou z kavalet lze zařazovat do běžného tréninku bez předchozí přípravy. Pneumatiku by si ale kůň měl nejprve prohlédnout a sám usoudit, že ta věc pro něj není nebezpečná. Je dobré s pneumatikou před koněm opatrně manipulovat a pozorovat jeho reakce. Pokud kůň zůstává klidný, položím pneumatiku před jeho nohy a mohu mu jednu z předních končetin posunout směrem k pneumatice. Za klidné provedení silně pochválím. Stále na koně působím uklidňujícím dojmem, ovšem dávám pozor i na vlastní bezpečnost. Novinka v podobě pneumatiky může být pro koně velkou překážkou a tak se držím spíše u boku koně, pokud by nastaly nějaké problémy, abych mohla včas zareagovat a zároveň abych koni nestála v cestě. 

Pokud do pneumatiky nechce vstoupit, nebo si nenechá nohu do pneumatiky vložit, je nasnadě dále "otrkávat" nový předmět jen jako pomůcku v tréninku a přejít o krok zpět k seznamování s pneumatikou. Vstupování se nemusí podařit napoprvé, ale i když kůň znervózní a znesnadní tak další cvičení, musí se trénink zakončit pozitivně a v klidu. Jestliže kůň naopak zachovává klid, je nasnadě mu do pneumatiky položit obě přední končetiny a nechat ho chvilku klidně stát. Pokud se zadaří, postupně ho učím do pneumatiky vstupovat samostatně nejdříve předními a následně zadními končetinami. Nakonec mohu do uličky přidat i druhou pneumatiku tak, aby kůň stál předními v jedné a zadními v druhé (viz obrázek Pneumatiky v uličce vlevo). Pokud se nebude bát postoje ve dvou pneumatikách, můžeme postupně přidávat pneumatiky tak, aby zaplnily celou uličku.

Ulička zaplněná pneumatikami (viz obrázek Pneumatiky v uličce vpravo) vyžaduje plné soustředění a musí se zvážit každý krok. Po koni vyžadujeme, aby kladl nohy naprosto cíleně a o jednotlivých krocích hodně přemýšlel. Do uličky ho navedeme na vodítku, abychom lépe koordinovali jeho pohyb. Neznamená to ale koně do takto obtížné překážky tahat. Chceme, aby šlapal do jednotlivých otvorů sám a ukazujeme mu to secvičeným signálem, například za použití bičíku. Kůň se postupně učí neopouštět svou pozici a jen izolovaně pohnout jednou nohou a posunout ji o kousek vedle.

Učíme se společně

Všechna tato cvičení jsou pro koně již značně obtížná a vyžadují dlouhou předešlou přípravu, ovšem také bývají pro cvičitele i koně velkou zábavou. Pomocí her kůň prohlubuje pozornost, zlepšuje obratnost a hlavně zdokonaluje koordinaci. Orientace v prostoru je pro koně velmi důležitá, pokud se ale nebudou zařazovat cílená koordinačně náročná cvičení, může kůň "otupit" a přestane vnímat své končetiny tak pozorně. To má za následek "tahání" zadních nohou, nepozornost a problémy v ohybech. I pro cvičitele jsou takováto obtížnější cvičení značným přínosem. Učíme se zvládat různé situace a správně reagovat. Při zacházení s koněm si budeme stále jistější, protože se jedná o překonávání dosti složitých společných úkolů. Ač jsou cviky postaveny jakožto trénink koně i trenér se učí zvládat svou úlohu, dávat správné povely a neztrácet trpělivost. Umět srozumitelně komunikovat s koněm může být pro některé cvičitele velký oříšek, protože je zde nutná naprostá koncentrace a rozhodnost. Zároveň ale musíme být velmi pozorní ke všem reakcím našeho koně a vzájemnou interakcí budovat silný vztah. Jen jezdec, který na sobě všestranně pracuje, umí koně při výcviku dobře vést a být mu průvodcem i v náročnějších situacích.