Už jsem tu rozebírala téma zdravé výživy i vybavení bytu, vyřádila jsem se u příspěvků ohledně svateb a svatebních dekorací. Ráda bych se ale zaměřila ještě na jedno (celkem dost) rozsáhlé téma. Děti. Respektive výchovu, cestování s dětmi i nápady a inovace, které by se mohly hodit do běžného rodinného života. Pro začátek vám ale popíšu něco málo z období, kdy jsem miminko ještě nosila v bříšku.

S manželem se známe již dlouhou dobu. Pár let jsme spolu "jen" chodily, pak spolu žili na hromádce, vzali se a měli dcerku. Dalo by se říci, že jsme všechno měli v tom "správném" pořadí, jen nám to vždycky chvíli trvalo, než jsme se odhodlali k dalšímu kroku. A tak nás celým vztahem vždycky doprovázeli zvědaví dotazovači. "A kdy už spolu budete bydlet?", kterému následovalo "A kdy bude svatba? Už to nějak plánujete?". Po každé dovolené všichni nenápadně zjišťovali "jestli už" a okukovali levou ruku, jestli se na ní náhodou neobjevil prstýnek. Po svatbě ale lidé v okolí začnou klást jednu mnohem zásadnější otázku. Jestli budete mít miminko, popřípadě jestli ho v blízké době plánujete. Ti otrlejší si dovolí i otázku "A už se snažíte?" popřípadě rovnou s opovržením konstatují svůj nepodložený názor "No jo, tak vy se teď asi chcete zaměřit na kariéru no". Nikdy ale nemůžete vědět, jaké jsou důvody, proč mladý čerstvě sezdaný pár ještě nechce nebo neplánuje děti. Na takovouto věc by se prosím nikdo ptát neměl. Je to velice soukromá věc a někdy i bolestivé téma. Ono to totiž nejde vždy lusknutím prstu. Miminka nejsou na objednání. Já osobně jsem tento dotaz slyšela po svatbě ze všech stran. Ze strany rodiny i od kamarádek. A upřímně? Vůbec mi to nebylo příjemné. Ačkoli jsme patřili mezi ty šťastné páry, kteří nad početím miminka nemuseli nijak dlouze bádat, hned po svatbě jsme to ještě neřešili a hlavně jsme to řešit ani nechtěli. I přes to jsem ale musela vysvětlovat, proč tedy miminko zatím nemáme a jestli už by jsme chtěli nebo ne a proč.

A už?

Naivně jsem si myslela, že oznámením radostné novinky o očekávání potomka všechny ty otravné otázky skončí. No, co na to říci? Dost jsem se mýlila. Otázky všech zvědavců se jen stočily jiným směrem. "A jak budete koupat?", "A jak velkou vyberete postýlku?", "A jak se bude jmenovat?", "Už máte jasno, jestli chcete látkové plenky nebo obyčejné?", "Máš sepsaný seznam, co všechno musíš před porodem koupit?". Nebylo toho málo. Otázky pak provázely i různé soudy týkající se miminkovských témat. "Jak bude spát? S váma? Vedle? No stejně dopadnete jako my všichni a budete mít miminko u sebe v posteli. No ale myslete na to, že novorozenec je velmi malý, spát v posteli by s vámi neměl." Upřímně řečeno jsem se v tu dobu teprve srovnávala s tím, že jsem těhotná a tak jsem dokázala odpovědět jen "No nějak to uděláme". Protože co já vím, co je pro takového malého tvorečka to nejlepší. A co je vlastně správně?

Já se totiž pomalu seznamovala s tím, že budu mámou a okolí už házelo ty pravé bomby: "A už víš, kde budeš rodit? A nehodláš se vydat nějakou prazvláštní alternativní cestou těch moderních porodů, že ne!" "Máš vůbec vybranou porodnici?" Salva nekončících otázek se pak velice rychle transformovala v "dobré" rady ve formě: "A budete koupat obden nebo každý den? Víš, koupat každý den se teď nedoporučuje." Završením pak byla rada ohledně povozu pro miminko: "A jaký budete mít kočárek? Víš, musíš vybírat takový, aby měl velkou korbu. Přeci jen jste oba vysocí, vy budete mít velké dítě" Jasně, díky! Budeme mít velké dítě. Obrovské! To je přesně to, co chce prvorodička před porodem slyšet.

Pokud jste právě na začátku těhotenství (nebo na začátku druhého trimestru), hoďte si nohy nahoru. S klidem si dejte něco dobrého na zub a zkuste se oprostit od všech těch dotěrných otázek. Jen se uvolněte a užívejte si ten fakt, že budete rodina. Miminko chce být ještě pár měsíců v bříšku, takže je na všechno ještě čas. No a až dospějete do té správné chvíle, sama začnete připravovat sebe i celou domácnost na příchod potomka. Pak se vraťte k tomuto článku a směle pokračujte ve čtení i v poslouchání všech těch "dobrých" rad a důležitých nápadů. Teprve až budete sami chtít.

Přípravy na miminko. To je úplný pojem. Někoho to pohltí dříve, někoho později. Každá maminka ale časem začne přemýšlet, co to její miminko vlastně potřebuje, co mu má pořídit. A co si budeme povídat, ne všechny tyto miminkovské "potřeby" jsou nutné. Vše je nahraditelné. Můžete si ale pořídit pár věcí, které vám opravdu život s novorozencem ulehčí. My začínali přípravou dětského pokoje. I když naše okolí bylo myšlenkami už daleko dál (asi někde u plenek), my jsme přípravy odstartovali dětským nábytkem. Respektive vystěhováním starého nábytku, neboť nám volný pokoj do té doby sloužil jako pracovna. Vystěhovat, vymalovat, vybrat podlahu. To byl náš začátek. Pak jsem se do celé přípravy vrhla já se svými plány a musím říct, že mě to opravdu bavilo. Vybírala jsem dětský nábytek a přemýšlela, co všechno je vlastně v dětském pokoji potřebné. Naši cestu ke konečné podobě dětského pokoje jsem sepsala v článku Serepetičkám odzvonilo. Při zařizování byla spousta věcí, co mě překvapila. Jako například fakt, že budu jednou vděčná, že si na radu mojí mamky pořídím křeslo na kojení. Vždy, když jsem se do něj pohodlně usadila při krmení miminka, jsem si vzpomněla, jak mi to na začátku přišlo komicky nedůležité. Hlavu mi doslova popletly dětské přebalovací pulty a také jsem zjistila, že se dá objednat i špatný rozměr dětské postýlky. Dětské postýlky totiž nemají žádný unifikovaný rozměr a při koupi přes internet se velice snadno může stát, že ta krásná a docela drahá novorozenecká postýlka přijde v takových rozměrech, že z ní miminko po pár měsících odroste. Chybami se člověk učí. I přes všechny přešlapy se nám ale nakonec ten dětský pokojíček povedl. A i když se v našem okolí vždy najde někdo, kdo nám rád poradí (někdy až moc), nenechali jsme se "zvyklat" a pokojík vybavili podle svého. A dobře jsme udělali. 

Všeználci a radílci

Zdravý rozum je velmi potřebný i při výběru věcí důležitých pro novorozence. Nakonec jsem si sepsala i ten zmiňovaný seznam, ovšem o pět měsíců později, než mi ho vnucoval první z 'radílků'. Mám ráda všechno srovnané a sepsané, tak není divu, že i potřeby pro miminka jsem chtěla mít přehledně seřazené na jednom místě (ano jsem jedna z těch přepečlivělých maminek). Pak už jsem jen začala obrážet obchody a jednotlivé body postupně odškrtávala. Můj seznam a další postřehy najdete v článku Miminko starter pack aneb jedna plína nestačí. Obecně jsem si tyhle hnízdící chvíle moc užila. Asi to dělá ten koktejl hormonů, který těhotenství vyvolává, ale vážně jsem byla nejšťastnější, když jsem si mohla uklidit, připravit nějakou část dětského pokoje nebo vybírala spoustu dětských serepetiček.

Všechny 'radílky' a 'všeználky' jsem postupně začala ignorovat a přípravy plně přizpůsobila sama sobě. I když jsem místy měla dojem, že se z těch poznámek zblázním. Každý měl svůj jasný názor a jak všichni dobře známe, Češi se velmi rádi vyjadřují takřka ke všemu. K velikosti těhotenského bříška (a dokonce i k jeho tvaru), k výběru jména, k umístění dětské postýlky, k četnosti koupání kojence, k vybraným pomůckám (kupříkladu dětské hnízdečko bylo jednu dobu námětem k diskusi) i k našim názorům na spaní dítěte. Ani si neumíte představit, jak žhavou debatu dokáže rozproudit téma spaní novorozence v postýlce vs. s rodiči v posteli a kolik různorodých názorů se najde na umístění první dětské postýlky. Svými výroky mě ohromili často i ti nejbližší. Jedna část našich známých a rodiny nám neustále předhazovalo, že přeci jen už bylo na čase prcka pořídit. Druhá část zase upozorňovala na to, že není kam spěchat a že jsme je těhotenstvím překvapili. Pár vyřčených soudů nás až zarazilo. Jedna "kamarádka" celkem jednoznačně naznačila, že jsem svého partnera k dětem uhnala. Její názor, že jsem natlačila svého manžela do dětí, přitom strůjcem nápadu, že po svatbě je už čas rozšířit rodinu, byl spíše on, mi přišel vcelku směšný. Ale jak říkám, snad každý v našem okolí měl potřebu vyjádřit svůj názor.

Ale nebojte se, po porodu to nebude jiné. Hned co si špunta přivezete domů, objeví se další odborníci. Opět všichni rádi poradí. Čím více budete sdílet zážitky s novým mrňouskem, tím více se najde informátorů, co budou vždy vědět nejlépe, jak se v které situaci zachovat, co bude nejlepší příkrm pro vaše dítko, kdy je potřeba přiobléct a jestli máte dávat kočárek s uspaným miminkem pod strom nebo pod střechu. I tak se ale najdou i tací, kteří počkají, až si od nich radu vyžádáte a mnohdy někteří překvapí, že umí poskytnout nějakou tu praktickou vychytávku. Já se pak obklopovala hlavně kamarádkami, které mě vyslechly a nesoudily, maminkami, co moc dobře věděly o čem je řeč, protože jsme měly shodné zkušenosti a rodinou u níž jsem většinou našla klid a pochopení pro moji hormony rozbouřenou duši.