Gratuluji. Svou pílí, důsledností a prací jste se dostali až sem. Do bodu, který každý s mladým koněm tak netrpělivě očekává. Je čas nasednout do sedla. S koníkem jste ušli kus cesty a dlouho jste pracovali na tom, aby tato část obsedání byla co nejvíce bezproblémová. Pokud jste až do teď s hříbátkem cvičili na ruce a dbali na správný rozvoj všech aspektů provázejících obsednutí, je nejvyšší čas zasvětit svého koně i do tajů ježdění s jezdcem na zádech. Mladý kůň samozřejmě nemá tolik rozvahy a klidu jako ostřílený dvacetiletý mazák a sem tam se vždycky vyskytne nějaký ten rozkol. Je třeba ale vytrvat ve své píli, nepolevit v důslednosti a zároveň trpělivě cvičit koníka v harmonii s jeho aktuálními možnostmi, dosaženými zkušenostmi i aktuální zdatností. V předchozích článcích jsme se věnovali práci s mladým nezkušeným koněm ze země, tedy těsně před nasednutím. Nyní si pojďme povědět vše, co by se vám mohlo hodit v sedle.

Správný čas

Jestliže se svým koníkem cvičíte v duchu zásad Horsemanshipu již od malého hříbátka, je správný čas pro nasednutí do sedla naprosto zřejmý. Koník vás musí v klidu následovat a s obsedáním začínáme až ve chvíli, kdy jste si jistí, že kůň chápe všechny vaše pobídky ze země a bez okolků následuje všechny povely. Vybudovali jste si tedy vztah vystavěný na vzájemné důvěře a respektu. Koník bez problémů toleruje všechny pobídky ze země, včetně těch při práci na kruhu a na dlouhých lonžích a to i se sedlem a udidlem, jakožto s pracovními pomůckami. Pak je ten správný čas pokročit dále. Opět platí, že každý kůň je originál a je třeba se nestavět k obsedání strojově a nezačínat pouze na základě vyčtených tabulek a předepsaného věku. Koně se zpravidla obsedají v rozmezí mezi 3. - 4. rokem života. Není ale výhrou čekat u hříběte, až odzvoní čtvrtý rok a začít rychlokurz obsedání. Každý majitel musí rozumným způsobem hledat kompromis mezi svými plány s koněm (sportovní vytížení, turistika, zátěž pod zákazníky) a jeho fyzickou a psychickou zralostí. Spěchat při obsedání se zkrátka nevyplácí. Mějte také na paměti, že i v průběhu zajíždění na svém vztahu s koněm neustále pracujete, neboť i on se stále vyvíjí. Nicméně při obsedání nejde "jen" o správný čas pro koně, ale i správný čas pro jezdce. Majitel neobsednutého koně by měl chápat, že právě nyní se práce s koníkem velice zintenzivní a je tedy třeba si udělat dostatek času a vyhradit si prostor pro práci na ruce, na lonži i ze sedla. Každý případný problém je nutné okamžitě odstranit nebo s ním alespoň dále pracovat. Proto ten, kdo bude na koni jezdit a trénovat, by měl mít dostatek času si koně brát i na práci ze země a to nejméně tři až čtyřikrát v týdnu.

Krok za krokem

Musíme si uvědomit, že obsedání by nemělo probíhat rychlým naskočením na koně po vzoru rodea. Je to postupný proces, kdy se koník učí chápat, že pracuje s jakousi zátěží a postupně se mu mění pobídky. Velmi pozvolna tedy do klasických tréninků přidáváme postupně úkony, které samotnému nasedání předchází. Často zahrnujeme do týdenního plánu i práci na dlouhých lonžích a při kruhové hře (nebo při lonžování) lze na sedlo pokládat různá břemena, jakožto předzvěst jezdcovi živé váhy. Pozor ale, jakoukoli zátěž zařazujeme až ve chvíli, kdy už je kůň zvyklý se sedlem pracovat. Tedy při předchozí práci ze země jsme ho již naučili akceptovat sedlo na hřbetě jakožto běžnou zátěž. Až v další fázi postupně cvičíme koně klidně stát při nasedání. Kupříkladu v rámci tréninkové "dvacetiminutovky" koníka učíme naprosto bez hnutí stát v prostoru pro nasedávání. Vždy v krátkých úsecích zařazujeme pouze jako aktivitu doprovázející běžná cvičení, která už koník dobře zná. Krok za krokem tak v průběhu týdne zařadíme všechny části nasedávání na hřbet (klidné stání v místě nasedání; zatížení pouze jednoho třmenu jakožto předzvěst nasednutí i samotné přehození nohy a dosednutí do sedla). To nám pro zatím stačí. Jezdec sedí v sedle a kůň klidně postává v místě nasednutí, to je ideální začátek pro práci ze sedla. 

Parťáci

Již dříve jsem upozorňovala na skutečnost, že pro obsedání koně je potřeba zkušená ruka a kdo nemá zkušenosti je lepší poprosit o výpomoc trenéra nebo alespoň mentora, který vás průběhem obsedání bude vyprovázet. Nyní je ale takový parťák potřeba více, než kdy dříve. Jezdec by totiž nejdříve měl fungovat na koni pouze jako ona zmiňovaná zátěž s tím, že ho ze země vede trenér v duchu zásad Horsemanshipu. Při tomto vodění velice pozvolna přidáváme jednotlivé pobídky nohou ve velice zjednodušené formě tak, aby si je kůň spojil s daným úkonem. Tedy pokud chci zatočit koně pobídnu na daném místě, ale hlavní povel dá "vodič" ze země. Ze sedla tedy využíváme dotykových podnětů nohou a ustupování od tlaku, které jsou koni zřejmé již z předchozích lekcí. Zatímco vodič pracuje s koněm pomocí proxemiky, držení těla a pohybů částí těla, popřípadě hlasových pobídek (vpřed, vzad a pro zatáčení). Jezdec postupně přebírá všechnu iniciativu, až se vodič stane přebytečným, neboť kůň již pochopil všechny jezdcovi pobídky k jízdě vpřed, zpomalení, couvání i k ohybu. Výbornou výpomocí nám při obsedání mohou být hlasové pobídky, které se při práci s mladým koněm často využívají. Zvolte si jasné krátké a zřetelné znamení pro zastavení, couvání, zpomalení i chůzi vpřed. Když budete s těmito pobídkami pracovat od začátku, kůň je velice rychle pochopí a snadno si je spojí s daným úkonem. Například krátké zasyčení pro zastavení. Kůň ač ještě plně nerozumí vaší pobídce ze sedla, může poslechnout i na danou hlasovou pobídku. Pokud bude následně zřetelně pochválen, že zastavil, spojí si hlasovou pobídku a zastavení s vaší pobídkou ze sedla, tedy při zastavování mírné potažení otěží. Hlasové pobídky lze používat i při práci na lonži a mohou být skvělou berličkou i pro začínající jezdce, pokud svého koníka budete chtít následně využít k trénování klientů ve vaší stáji. Pokud koníka chystáte do závodů, není nic jednoduššího, než hlasovou pobídku postupně vyselektovat, když už kůň bude obsednutý. Při postupném tréninku zaměřeném přímo na danou disciplínu tedy pomůcky pomalu zjemňujete a hlasovou pobídku již není potřeba přidávat, neboť koni jsou již dobře známe ostatní pomůcky (sed, noha, ruka), které na něj působí.

Sem, tam

Jedním z nejzákladnějších cviků v práci s koněm je couvání. Tento cvik je dobré koně naučit již v počátcích vaší společné cesty. Nejprve na hlasovou pobídku a ustupování od tlaku (ze země) a následně i na základě postoje těla či působením otěží při práci na dvou lonžích. Couvání, jakožto cvik pro uhýbání podporuje utváření jasné hierarchie mezi koněm a člověkem. Jakožto "trailový" cvik napomáhá lepší koordinaci a důvěře a zároveň procvičuje koně a podporuje podsazení. Couvání lze provádět v rovné linii, do oblouku i do rohu nebo mezi překážkami (popř. do uličky z kavalet). Je tedy ideálním cvikem pro posilování pouta mezi jezdcem a koněm při provedení ze země i ze sedla. Právě díky hlasové pobídce a práci na dlouhých otěžích by pro mladého koně nemělo být ustupování problémem, pokud již dostatečně couvání nacvičil a má jasně vymezený vztah se svým jezdcem.

Dobrá, ale co odbočování do stran a práce na kruzích? Tam přeci jen tak nějaká hlasová pobídka nezafunguje. Těžko koni řeknu "vpravo" a on tam zatočí. I tady ale koni můžeme dopomoci snadnou berličkou, kterou nejprve nacvičíme ze země. Pro koně je přirozené vyjít směrem, kam se otočí celou hlavou. Pokud tedy chceme mladého koně naučit zahýbat (popř. vyjet do kruhu), je nasnadě koně nejdříve  naučit ohýbat krk na základě práce otěží. Ze země tedy nejdříve pouze na ohlávce s postranními očky naučíme koně se ohýbat v krku ve stoji na jednu a druhou stranu tak, aby bez problémů ohnul hlavu do strany a nesnažil se působit proti otěži tlak. Tento cvik (pouze ze země) nacvičujeme i při následném přivykání na udidlo a při práci na dvou dlouhých otěžích. Pokud kůň reaguje na tah otěže plynulým ohýbáním krku (nikoli vystřelením hlavy nahoru) a postupným otáčením hlavy do boku, můžete cvik využít i ze sedla samozřejmě v koordinaci s pobídkou nohy. I zde může jezdec při prvních lekcích obsedání nejprve koni pobídku jen mírně naznačit, ale hlavní signál dá koni vodič ze země. Kůň se postupně naučí si spojit jízdu na kruhu a do ohnutí s jezdcovými pobídkami a vodič může naopak postupně přebírat roli pouze jako pomocného figuranta a pak nechat jezdce i koně pracovat samostatně. 

Pro ohnutí na kruh a zahýbání využíváme ještě jednu velmi důležitou pomůcku a tou je váha jezdce a postavení pánve na hřbetě koně. Pokud chci totiž koni opravdu umožnit plynulé ohnutí, mohu ramena mírně vytočit do pomyslného středu kružnice, po které se chci s koněm pohybovat a to i když ohýbám koně "pouze" o 90° i v rámci celého kruhu. Mírným pohybem ramen totiž přeskupím i držení pánve a koni tak dopomůžu ke správnému ohnutí. Váhou ale nikdy nepůsobím izolovaně a vždy jej zařazuji pouze v kontextu s dalšími pomůckami. Mladý kůň se teprve učí správné rovnováze se sedlem a jezdcem na zádech a tak je pro něj velice těžké přejí do ohybu a "nést" jak svou vlastní váhu, tak váhu jezdce. Pokud tedy na koníka chci působit i držením ramen a zařazovat pomůcku váhou, musí se trenér s koněm nacházet nejprve ve společné rovnováze . Nečekané, přehnané nebo nesprávné vychýlení z rovnováhy by pro mladého koně byly značně matoucí a mohl by se vylekat a odmítnout poslušnost. Všechny pomůcky váhou je zařazují jen krátce a je třeba je včas ukončit. Jen tak mohou být účinné a vypomoci pro pochopení jezdcových dalších pobídek.

• Správně prováděný nácvik ohnutí v krku při práci ze země

• Špatně provedené ohnutí v krku (odmítnutí poslušnosti). Kůň zvedá hlavu a působí protitlak proti tahu otěží

Rovnováha jako základ úspěchu

Ať chceme nebo ne, mladý kůň je na rovnováhu i sed jezdce velice citlivý. Proto první nasednutí by mělo být vždy prováděno zkušeným jezdcem s jasnými a dlouhodobými jezdeckými zkušenostmi. Kůň totiž velmi zřetelně cítí každý pohyb jezdcovi pánve a "protipohyb" ho opět pouze mate a znepříjemňuje mu jeho první kroky "pod sedlem". Když člověk "ztuhne v kříži" blokuje tak přirozený pohyb koňského hřbetu a spíše nabádá k zastavení. Pokud se naopak jezdec až příliš aktivně pohybuje vpřed  a vzad v pánevní oblasti, vytváří koni na hřbet nepříjemný tlak naprosto nekorespondující s přirozeným pohybem. Jezdec tedy musí přijmout pohyb hřbetu koně a nenásilně jej kopírovat. Pak neruší koně v přirozeném pohybu a ten jde dobrovolně vpřed. 

Jezdec si musí dávat pozor na vyvážený sed a správnou rovnováhu ve všech chodech koně. Těžiště musí být správně postaveno. Jezdec tedy musí dbát na rovné a vzpřímené držení trupu, ovšem musí sedět uvolněně a přirozeně. V klusu je důležité jít s pohybem a vysedávat přesně do taktu koně, ve cvalu je zase nutné naprosté uvolnění, neboť pro mladého koně může být velice těžké nést váhu jezdce v rychlejším dynamičtějším chodu. 

Správná rovnováha jezdce předchází nechtěnému rušení koně a umožňuje tak provádět s koněm nerušeně a správně všechna cvičení i gymnastické prvky. Kůň i jezdec se cítí pohodlně a to přispívá ke vzájemnému porozumění a budování společného partnerství.  Správná rovnováha koně umožňuje nosit jezdce tak, aby nenarušoval své vlastní zdraví a naopak nosil jezdce bezpečně a pohodlně. Správné držení těla (jezdce i koně) přispívá ke správnému nasvalení koňského hřbetu i krku a podporuje práci zadních končetin. Díky správně zařazeným pomůckám a cíleným cvičením můžeme při jízdách postupně minimalizovat jednotlivé pomůcky a jízdu na koni tak značně zefektivnit.

Závěrem

Pro zřetelnější rekapitulaci si tedy pojďme shrnout všechny pomůcky pro práci ze sedla:

• držení těla (změna váhy)
• pomůcky nohou (holeněmi)
• pomůcky rukou (otěžemi)
• hlasové pomůcky

Při výcviku koně musíme neustále působit jak aktivními pomůckami (povely pro pohyb vpřed, vzad, do strany), tak pasivními povely, které brání "uhýbacím manévrům" a zabraňují koni se vyhnout požadovanému cviku. S koněm opět pracujeme v souladu se zásadami Natural Horsemanshipu a pokud kůň něčemu nerozumí, nenutíme jej nikdy násilím. Monty Roberts dokonce některé běžně používané výcvikové pomůcky a techniky považuje za nepatřičné. Například bič je naprosto nevhodnou pomůckou ve výcvikových postupech, jež budují na vzájemné spolupráci. Problémy se snažte řešit a nepřecházet je, ale není potřeba využívat jakýchkoli donucovacích prostředků. Samozřejmě i z malé neposlušnosti se může vyvinout velký problém. Ovšem chybu koně pouze opravte, popřípadě koně ostře upozorněte, že chyboval, avšak každou správnou reakci hodně chvalte a zřetelně oceňte. Je důležité s koněm komunikovat tak, aby vám rozuměl a pokud se ve výcviku setkáváte stále s nějakým stejným problémem, který vám nejde společně překonat ani ze země, je na místě zkontrolovat kondici a tělesné zdraví koně. Někdy je problém jednoduše na fyzické úrovni. Kůň vám ale neumí říci, že ho něco bolí a proto kupříkladu nejde do plynulého ohnutí. Kůň, který nese jezdce musí mít za sebou řádný výcvik ze země a dobrou kondici, aby unesl sebe i další váhu v podobě jezdce, zvláště pak v rychlejších chodech nebo v ohnutí.

• Nácvik přecházení přes kavalety v ohybu, jakožto překážky pro zbystření pozornosti a koordinace koně ze země i ze sedla