Motivace jakožto souhrn všech činitelů podněcujících člověka k akci reguluje naše jednání a posouvá nás od myšlenky k činu. Pochopili jste? Tak od znovu. Motivace je podnět. Podnět, který nás takzvaně "dokope" k akci. Něco, co nás nutí posouvat se stále dál kupředu. Kupředu k našemu cíli. Takový hnací motor našich myšlenek, které pak měníme v činy. Už na škole mě učili, že motivaci máme vnitřní a vnější, ale co si pod tím představit? Vnější motivace pochází z našeho okolí. Může tím být náš vzor, ve cvičení dnes často označovaný za fitnessmotivation nebo bodygols. Jsou to míry, kterých chceme dosáhnout, jsou to naše modly se kterými se poměřujeme. Ty naše ideály nás ženou kupředu, protože chceme vypadat jako oni. Řekl vám ale někdo někdy, že to nestačí? Pokud chcete být "jako někdo" nemáte šanci cíle dosáhnout. Nemáte tak konkrétní cíl a vlastně jde i o dost nereálnou představu o tom, co tedy vlastně chcete. Každý jsme originál a tak se musíme zaměřit sami na sebe a ne na ostatní. Proč chtít vypadat jako ten nebo tamten? Pokud chceme měnit něco na sobě samém, je nutné taky sami u sebe začínat. To samé platí i o motivaci k pohybu typu "Chci se líbit jednomu klukovi", "Chci aby mě ostatní měli rádi". Pokud se chcete změnit kvůli někomu jinému, nebude to fungovat. Vy přece nepotřebujete být něčí ideál. Nemusíte se honit za tím, co se právě dnes označuje za krásné. Proč 'být pěkná' pro někoho, zkuste být krásné sami pro sebe. Ten důvod, proč cvičit by měl vycházet z vás samotných. To je pak právě ta vnitřní motivace. Je uvnitř nás a můžete z ní tak neomezeně čerpat.

A proč vlastně?

Tak pojďme zjistit, kde se stala chyba. Pokud jsem si na začátku cvičení řekla, že chci shodit nějaká ta kila a podobat se tak svým vysněným idolům byl to tak obšírný cíl, že ho snad ani nebylo možno dosáhnout. Musíme si už uvědomit, že necvičíme pro ostatní, ale pro sebe. Tudíž i ona motivace vychází z cílů, které si vytyčíme sami a adresujeme si je sami sobě. Cílem tak není "Chci vypadat jako ona" nebo "Chci zhubnout".  To je tak nějak nicneříkající a nevychází to z nás samých. Proto je na čase si říci PROČ se doopravdy snažím zhubnout a konkrétně vytyčit kolik kil a kde. Určete si konkrétní partie, které se vám na těle nezdají a podle toho také zvolte aktivitu, kterou svého cíle -zhubnout- docílíte. Najít na sobě problémové partie pro většinu žen nebývá problém. Když si k tomu ale přidáte tu druhou část, tu část PROTOŽE, začne všechno dávat tak nějak větší smysl. To je ta naše vnitřní motivace. Hnacím motorem nám je totiž hlavně to, proč se vlastně snažíme. Je dobré určit si jasný cíl ALE je nutné připojit k tomu i důvod našeho snažení, který nám dodá sílu v době, kdy je to nejvíce potřeba.

Mých 10 důvodů, proč jsem začala cvičit a byly mi motivací k pohybu:

• Nebyla jsem spokojená s určitými partiemi svého těla. Konkrétně to bylo břicho, stehna a hýždě. Chtěla jsem to změnit
• Chtěla jsem být i po porodu fit a mít dobrou fyzičku
• Sama velmi dobře vím, jak se mám stravovat a zdravě cvičit, stačí jen důslednost. Chtěla jsem si tedy dokázat, že to zvládnu a že u mě nebude platit přísloví, že 'kovářova kobyla chodí bosa' 
• Moc dobře vím, že správná a vyvážená strava dokáže zázraky. Člověk se cítí lehčí, má více energie i dobré nálady. Mým cílem tedy bylo dosáhnout rovnováhy a cítit se jednoduše skvěle
• Už jsem se za sebe nechtěla stydět, protože po porodu jsem měla navíc nejedno kilo
• Ve stravě i ve cvičení jsem měla chaos, potřebovala jsem své životosprávě dát zase jasnou podobu a řád
• Mým cílem bylo, abych se cítila natolik dobře, abych se nestyděla na koupališti, před kamarádkami nebo před svým mužem
• Velmi důležité pro mě bylo, že jsem se chtěla cítit ve svém těle dobře, přesně jsem si určila partie, na kterých chci zapracovat a jasně si nalinkovala míry, kterých chci dosáhnout. Pro mě byla cílem postava, jakou jsem měla před otěhotněním
• Jeden takový cíl byl předurčen praktickou potřebou vejít se do starého oblečení, abych si nemusela pořizovat celý nový šatník
• No a nejdůležitější cíl byl ten, že jsem pro svou holčičku chtěla být krásnou maminkou (samozřejmě dle vlastních měřítek krásy)

Kolik a kde

Určete si jasné cíle, kterých se snažíte docílit. A to tak, aby byly ty cíle dosažitelné a reálně proveditelné. "Zhubnout dvacet kilo za měsíc" je tedy naprostá hloupost, toho nelze zdravým cvičením a stravou docílit, proto si za cíl určete například "Chci zhubnout 3 kila, shodím xx kg podkožního tuku, zbavím se
xx cm v pase a přes břicho". Odměňte se! Dobré je slíbit si nějakou tu drobnost za dobré výsledky. Nebojte se odměnit za to, že jste docílila toho, co jste si přála. Může to být i jeden z dílčích cílů, kterého se vám podaří dosáhnout a který vás pomalu ale jistě dostane až na pomyslný vrchol.

Moje cíle jsem si velmi jasně určila, napsala jsem si kolik, kde i za jak dlouho:

1. Chtěla jsem zpevnit břicho ochablé po porodu, zlepšit si zase fyzičku a zpevnit a vytvarovat svůj velký zadek (teda jako hýždě) a vytvarovat nohy, konkrétně stehna, která už dávno před otěhotněním nebyla úplně taková, jaké bych si představovala
2. Reálně jsem chtěla celkově dosáhnout lepší postavy, tedy zpevnit takzvaný 'core'. Střed těla, vnitřní svalstvo, které je zodpovědné za vzpřímené držení těla a balanc
3. Konkrétně jsem si zapsala za cílové zhubnout pro začátek tři kila na bocích, břiše i stehnech
4. Na změnu životosprávy jsem si dala měsíc, abych postupně krok po krůčku mohla do života zařazovat jednotlivé změny. Na dosažení zadaného cíle jsem si dala měsíce dva

Moje odměna mě hodně motivovala, ale každý si svou prémiovou cenu musí vymyslet sám

• Výlet do Českého Švýcarska ve své zbrusu nové outdoorové mikině jedné designové značky
  

Váha je jen číslo

Vraťme se ale na začátek, pokud chcete vůbec určovat nějaké konkrétní změny a vytyčovat jednotlivé myšlenky (cíle), zaznamenejte si i "startovní pozici". Abychom lépe sledovali náš progres, je nutné zaznamenat všechny míry, váhu, centimetry. Naměřenými parametry se ale nijak moc nezabývejte, jde jen on informativní záznam pro vaši další práci. Pamatujte, že váha je jen číslo. Možná ohraná fráze, ale to neubírá na její neutuchající pravdě. Váha neukazuje to, jestli jste tlustí, hubení, zdraví nebo nemocní. Stejnou váhu může mít obézní člověk i vysekaný sporťák, a to i když mají stejnou výšku. Svaly totiž váží víc než tuk a tak se řiďte spíše centimetry než číslem na váze. Ráno na lačno se změřte, zapište si své míry, nejlépe i na nakresleném panáčkovi přesně označte body vašeho měření. Progres pak můžete snadno pozorovat v číslech. Například úbytek centimetrů v pase je jedním z nejlepších ukazatelů vašich výsledků. Na břiše je totiž nejvíce patrný takzvaný viscerální tuk. Tedy tuk, který se vám ukládá na orgánech v oblasti dutiny břišní a je tak velice nežádoucím. Je důležité měřit se ve stejnou denní dobu a ve stejném "rozpoložení". V průběhu dne totiž naše váha kolísá a hrozně moc záleží na tom, jestli jste se zrovna najedli/napili/cvičili apod.

Stále také platí, že pokud se rozhodne změnit své tělo či životní styl, zvolte takovou variantu pohybu, která je pro vás dlouhodobě udržitelná. Jestliže nemáte rádi fitko, nechoďte zvedat těžké váhy. Když nesnášíte běhání, nechoďte každé ráno do lesa běhat tam v kruzích jako ztracená srna. V klidu si rozmyslete, co máte rádi, co rádi děláte a běžte si třeba zaplavat nebo na kolo. Určete si den/dny, kdy budete chodit cvičit. Když si totiž vyhradíte jasný den a čas na cvičení bude pro vás snazší cvičení zařadit do programu a budete s ním počítat. Nebude se to tak jenom vznášet nad vaším týdenním plánem "ajo, já vlastně chtěl jít někdy běhat". Pokud bude vaše aktivita pravidelná a bude vás doopravdy bavit je daleko větší pravděpodobnost, že u ní zůstanete. Tak se do toho dejte. Ne potom, ne za týden, ale hned. Zítra vážení, pozítří nějaká ta aktivita. Hlavně se vyhněte plánování typu "V pondělí začnu" a "Od prvního budu usilovně cvičit". Začněte sami u sebe, určete si cíl i důvody, proč vlastně cvičit/zhubnout chcete a směle na to. Zapište si svou startovní pozici a dejte se do toho.