Jsme to, co jíme! Jsem teda kobliha?

Jsem milovník příjemných večerů, obdivovatel přírody a zapálený cestovatel. Ještě nedávno jsem byla nadšený student sportovní fakulty Masarykovy university v Brně. Studium jsem brala velmi zodpovědně a zúčastňovala se všech přednášek, kurzů, srazů, diskuzí, večírků a obecně večerních sněmů a nočního rozumování nad skleničkou dobrého piva/vína/aperolu.

Teď jsem manželka a máma. Pozvolna můj život nabral trochu usedlejší směr. Ale já? Jsem stále srdcem i duší rebel a tak i jako vdaná paní a vzorná maminka vymýšlím zlepšováky, blbůstky a kravinky. Tvořím, maluji, miluji a stále se snažím, aby měl život pořádnou šťávu. Cestování je moje závislost, když dlouho nejedu alespoň na malilinkatý výlet, je se mnou k nevydržení. V tu chvíli jsem na tom hůř než naštvaná sedmihlavá saň s PMS. No OK, tak hrozné to nebude, ale cestování mám v krvi, neustále potřebuji objevovat a je v celku jedno, jestli pojedeme k nám do Krkonoš nebo na Bali. Všude se totiž dá najít velká spousta krásných míst, malebných zákoutí a přírodních krás. Poznávání místních kultur a objevování měst je v souvislosti s cestováním trochu klišé, ale k putování za hranicemi prostě patří. Já osobně preferuji místa neposkvrněná rukou člověka. Rozumějte, noční procházky městem, starodávné památky i rychlá dostupnost díky moderní infrastruktuře mají vždycky něco do sebe, ale nic se nevyrovná šumícím vodopádům, hvězdnému nebi nebo "tichu" oceánů.

Při cestování se rádi opíráme o obecně dostupné materiály, jako jsou knižní průvodce nebo veřejně dostupné turistické tipy. Daleko lepší ale je, vyzvědět něco málo od těch, kteří už danou lokalitu navštívili a nebo si nechat poradit přímo od místních "domorodců". Pak má to cestování teprve ty správné "grády". Moji pozornost upoutaly hlavně hory. Jsou nespoutané a nevypočitatelné. Tam se nemůžete spolehnout na to, že si zítra nakoupíte v supermarketu. Pokud máte štěstí nebo jste už zběhlý tramp a víte co a jak, narazíte tak akorát na horskou chajdičku pro přespání a to mě na tom baví. I když se směle počítám mezi "mountaingirls" nepohrdnu ani sluníčkem na pláži i když na typické "válení" mě zrovna moc neužije. Raději zamířím na festival na pláži, třeba rovnou na Ultra Music Festival, nebo si užiju táboráček na pláži v Barceloně. V tropických oblastech pak určitě zamířím rovnou do pralesa, třeba jako na Filipínách. V tomto tropickém ráji se nám pak nejvíce osvědčilo, že ty turisticky hodně doporučovaná místa nejsou nutně ty nejlepší. Jednoduše se nám vždy vyplatilo objevovat. 

A oblíbená země? Každopádně Slovinsko! Díky podobnosti jazyků jsem se tam vždy domluvila i bez angličtiny a byla to daleko větší zábava. Jsou tam hory, koně, jezera, spoustu fotogenických míst a zároveň hromady možností adrenalinové zábavy. Cestování, focení, malování, snění a plánování ... jó to je moje.

A kde se vzala ta kobliha? Kobliha je přece kamarád, tak sladký a dobrý. Tak přesně tady! Kobliha je pro mě symbolem sladké lákavé neřesti, cheatováním při dietě, prostě nadýchaným lákadlem. Čas od času se ve mě probudí obrovská chuť na koblihu a nejednou jsem té touze podlehla. Bohužel dokonce umím koblihy i upéct a to po čertech dobré koblihy, které se zásadně spořádají ještě tentýž večer, co jsem je ukuchtila (recept ze staré vesnické kuchařky holt funguje). A to je špatně? No ... už na začátku jsem zmiňovala, že jsem studovala ve sportovním odvětví. Dokonce jsem vystudovaný sportovní a kondiční specialista a aktivní sportovec. Ovšem se sportem jde ruku v ruce i zdravý životní styl a každý, kdo se sportu věnuje alespoň trochu koketuje se správným jídelníčkem a vhodnou stravou. Tedy i já znám pravidla správného stravování a tam kobliha rozhodně nezapadá. Kobliha je spíše rozkydlá, baculatá a nadýchaná. A co z toho plyne? Jsi to, co jíš. Tak nebuď kobliha!;D