Jedu do porodnice, ne na wellness!
Tak a je to tady. Břicho už je tak velké, že si nevidím pomalu ani na nohy a zavázat tkaničku je nyní nadlidský úkol. Co spadne na zem je ztraceno, protože já už se nezvládnu ohnout a něco jako "sebrat ze země" je pro mě už dávno zapomenutá fráze. Nohy natékají, ležet se nedá, hormony pracují. Ve zkratce: 39 týden těhotenství je tady a to znamená jediné, že se blíží onen den. Den na který jsem se posledních devět měsíců chystala a i tak se necítím být připravená. Na ten den si totiž nelze nic plánovat. Znáte to, člověk míní, život mění. I přes to jsem se snažila být co nejpečlivější. Do ranních snídaňových rituálů jsem zařadila lněné semínko, začala pít maliníkový čaj a poctivě cvičila pánevní dno. Už mě nemohlo nic překvapit. Tedy nic kromě samotného porodu. Pokud se něco na tomto světě vymyká mému chápání, pak je to právě fakt, že spojením dvou buněk vznikne nový život. Je až neuvěřitelné, že nastávající maminka nemusí dělat takřka nic a vytvoří v sobě něco tak složitého, jako je nový člověk. Tedy spíše ještě takový človíček, ale plně vyvinutý k tomu, aby mohl fungovat a dále se rozvíjet. Fascinující je i fakt, že po čtyřiceti týdnech si tělo najednou usmyslí, že to už stačilo a že je na čase miminko vyslat do světa. Rozjede se kolotoč událostí, které pomohou miminku na svět přesně tak, jak to příroda zařídila.
Mám všechno?
Koktejl hormonů pracuje, kontrakce už jsou pravidelné a já přemýšlím, jestli jsem si zabalila všechno. Samozřejmě že ne. A to jsem se připravovala tak pečlivě. Co si zabalit jsem hledala na internetu, v knížkách i časopisech a sbaleno jsem měla hned jak naskočil 36. týden těhotenství. A přece to nestačilo. Ponožky! Nechala jsem doma ponožky. Plodová voda mi samozřejmě praskla ve vlastní a zároveň jediné noční košilce. Takže nebudu mít v čem první noc spát. Proč já bláhová si do tašky nepřibalila těch nočních košilí více. Ach ach. Tašky jsem si totiž zabalila rovnou dvě. Jednu pro sebe a jednu pro miminko. Nebo lépe řečeno jednu na odjezd do porodnice a jednu na pobyt. Když jsem si totiž prvně dala dohromady všechny ty nezbytnosti, které jsem s sebou chtěla vzít, tak mi došlo, že nemám šanci to nacpat do jedné příruční taštičky. No a tahat na porodní sál obrovskou naducanou a pěkně těžkou tašku by asi nebylo úplně vhodné. A tak jsem začala přerozdělovat a dumat, co budu vlastně potřebovat bezprostředně po porodu a co mi může manžel donést až při prvních návštěvách. Všechny tipy, co přibalit jsem začala hledat nejdříve na internetu. Což nebyl zrovna ten správný krok. Zahltila mě taková přemíra informací, že jsem se v tom úplně ztratila... aromalampičku, hudbu,,, stop! Moc ráda bych si myslela, že budu mít při porodu čas vnímat svoje oblíbené songy a chuť řešit aromaterapeutické olejíčky, ale nejsem včerejší. Jedu přeci do porodnice a ne na wellness. Ještě chvíli jsem strávila brouzdáním po sítích, když jsem narazila na svou oblíbenou influencerku. Bingo! Má těsně před porodem, tak to určitě najdu spoustu dobrých rad, co si s sebou vzít a co je už přebytečné. Paní z obrazovky telefonu mě ujišťuje, že nemusím mít žádné vlastní oblečení pro miminko, že přeci porodnice půjčuje erární. To ovšem neplatí pro všechny nemocnice a ta moje nezbytné potřeby či oblečení zapůjčuje jen bezprostředně po porodu a pak už si každý musí vše donést pěkně sám. Tak nic. Internet raději vynechám. Otevírám časopis, který mě provázel celým těhotenstvím. Speciální edice časopisu pro maminky, jakožto velký průvodce těhotenstvím, mi nabídl šetrnou formou sepsané informace o jednotlivých trimestrech i dílčích týdnech v těhotenství. Taktně napsaný článek o změnách na těle s radami jak jim předcházet mi ulehčil boj proti striím a s radostí jsem využila i tipy na výbavičku pro miminko. Samozřejmě jsem tu našla i seznam nezbytností do porodnice sepsaných celkem přehledně na jednom dvojlistu. A hele! Jsou tu i obrázky. Kapesníčky, deodorant, ponožky, balzám na rty, dobré čtení pro chvíle klidu (jasně, vezměte si náš časopis do porodnice, nečekaná reklama), další důležitosti a velkou tašku na všechno potřebné. Jasně. Jenže já bych už teď potřebovala tašku tak minimálně pro hokejistu. Nakonec jsem si vzpomněla, že doktorka mi kdysi na začátku těhotenství dala jakýsi papír a já na něm zahlédla krátký seznam s nadpisem 'Věci do porodnice'. Právě tam jsem se dozvěděla, že k té obrovské hromadě věcí musím ještě přidat dětská bodýčka a pyžámka, bavlněné pleny a dětské plenky, protože naše oblastní nemocnice vše zapůjčuje jen pro nejbližší dobu po porodu a následně už je nutné si miminko oblékat do vlastního. Všechny potřebnosti jsem nakonec poskládala z rad časopisu a papíru od doktorky. Tady jsou moje dvě tašky (nebo jedna hokejová):
Taška pro mě, kterou jsem si brala s sebou při odjezdu k porodu:
- potřebné doklady
- mobil
- a nabíječku!
- toaletní taštička se všemi nezbytnostmi
- papírové kapesníčky
- noční košilku, nejlépe rozepínací na kojení (které jsem si měla vzít alespoň dvě)
- župan (který jsem vůbec nevyužila, protože jsem rodila uprostřed parného léta)
- ponožky! (které já jsem nechala doma, takže mi první den mrzly nohy)
- vložky do podprsenky
- poporodní kalhotky- na pohled značně nevkusné a síťované cosi, co mě zprvu trochu vyděsilo. Postpartum jsem ale pochopila, že v šestinedělí se nic nevyrovná pohodlí a funkčnosti těchto kalhotek
- poporodní vložky
- bavlněnou plenu (ta se jednoznačně hodí díky svému všestrannému využití)
- pár plen pro miminko (zbytek v tašce č. 2)
- vlhčené ubrousky
- ručník
- pantofle (nejlépe do sprchy i na přezutí)
Taška pro miminko, respektive na následný pobyt na nemocničním lůžku:
- další noční košilky
- pyžámka nebo overálky pro novorozence
- dostatečné množství plínek (miminka mají až neočekávaně velkou spotřebu)
- další bavlněné pleny (pokud nemocnice nezapůjčuje)
- jednorázové přebalovací podložky
- mazání na zadeček (za mě byl nejlepší Bepanthen využitelný na dětský zadeček a zároveň i na prsa bolavá z kojení)
- oblečení pro miminko na cestu z porodnice (s ohledem na aktuální počasí)
- oblečení pro maminku na cestu z porodnice (taktéž s ohledem na aktuální počasí)
To bylo vše, co jsem s sebou táhla. Samozřejmě jsem na poprvé vzala málo plen i poporodních vložek a tak jsem chudáka manžela nahnala do drogerie, kde musel zoufale shánět věci, o kterých ani nevěděl, že existují. Naštěstí mi ale vše potřebné vždy pořídil a to i navzdory náročným večerům, které zasvětil oslavám. Narození potomka se přeci musí zapít. Ne? Nakonec mi ale přinesl i ty zapomenuté ponožky, za což jsem mu byla pekelně vděčná. Aromalampu ani vlastní playlist bych rozhodně nevyužila, ale víte jak to je, každý to má jinak. A hlavně každý porod je jiný. Kdybych tam trávila o půl dne víc, třeba bych si ještě spílala, že jsem si nestáhla do mobilu pár uklidňujících songů pro rozptýlení.
Rozum do hrsti
Co jsem si s sebou brát určitě nechtěla, byly podrobně sepsané instrukce, jak se mnou mají zacházet a co a jak si při porodu představuji. Říká se tomu porodní plán a za mě je to spíše taková rychlá cesta k tomu, jak naštvat doktory a nemocniční personál. Porod se naplánovat opravdu nedá. Lze být perfektně připravená, dodržovat před porodem všechna doporučení i babské rady a stejně si to nakonec příroda udělá po svém. Doktoři i porodní personál to moc dobře ví a tak když jim na navoněném papírku přinesete své instrukce, jak si porod představujete, pravděpodobně nebudou moc nadšení. Že na vás při porodu mají být milí jim asi žádný papírek nepřikáže. Tím ale nechci říct, že ujasnit si své priority a přání týkající se porodu je špatné. Vždy vyvstává spoustu možností. Tišící léky při porodu, bonding a první chvíle s miminkem, vyšetření miminka, možnost nadstandartního pokoje. Je naprosto v pořádku si v tom s dostatečným předstihem udělat jasno. Chybou ale rozhodně nebude zjistit, co vybraná porodnice bere jako samozřejmé. Kupříkladu bonding už bývá v mnoha nemocnicích brán jako přirozená součást poporodní doby a vy se pouze rozhodnete, jestli bude mininko vyšetřeno bezprostředně po porodu nebo až následně po prvním společném pomazlení. Není tedy zapotřebí tato přání doktorům speciálně připomínat. Většina nemocnic mají své zásady vypsané přímo na internetu, popřípadě je sdělují na kurzech předporodní přípravy. Pokud by vyvstaly nějaké nejasnosti v přáních, je dobré se obrátit přímo na porodnici ještě před tím, než přijdete přímo k porodu. Jistě vám nemocniční personál rád sdělí, jaká porodní přání jsou splnitelná a jaká jsou již mimo jejich možnosti. Přespříliš vyumělkované požadavky totiž doktory přímo u porodu moc nepotěší a třístránkovou esej s porodními instrukcemi by nejspíše ani neprolistovali. Jestliže daná porodnice nabízí některé úkony automaticky, netřeba je již vypisovat do porodních přání. Třeba jen ty naprosto zásadní (nejčastěji to bývá dotepání pupečníku, již zmiňovaný bonding nebo bonding u tatínka, když není možnost, aby miminko zůstalo u maminky). Nejlepší je vybavit svůj doprovod informacemi o zásadních bodech, které jsou opravdu důležité a významné je pohlídat. Kromě bondingu a pupečníku to bývají velmi často probírané léky tišící bolest či urychlující porod. Neméně důležitý je komfort na lůžku na oddělení šestinedělí. Doprovod by měl vědět, jestli má žádat o nadstandartní lůžko nebo postačí klasický sdílený pokoj. Není špatně tato přání zaznamenat na papír. Obzvlášť, pokud není jisté, že bude na místě porodu přítomna opora. Ovšem jasně a stručně. Mnohem lépe působí přehledně strukturovaný seznam, než elaborát ve formě několikastránkové eseje.
Bodyguard je třeba
Mít nějakou známou tvář na porodním sále je velkou úlevou. Pomocníkem u porodu nemusí být vždy jen partner. Oporou může být někdo blízký, jako například kamarádka, maminka nebo dula. Doprovod má klíčový význam v interpretaci porodních přání a pohlídání všech požadavků. Stává se tak jakýmsi bodyguardem. Hormony dokáží obalamutit tělo i mysl a při porodu je ten koktejl opravdu... no, jak to říci... přetékající. Není tedy od věci, když promluví někdo v zastoupení za právě rodící maminku. Podpora doprovázející maminku na porodní sál by měla určitě umět vyjádřit názor a držet se co nejvíce svých instrukcí. Je ale nasnadě zapojit i zdravý rozum a pokud doktoři vidí v dodržení přání rodičky zdraví ohrožující hrozbu nebo sama budoucí maminka změní názor (kupříkladu na podání tišících léků), není čas na hrdinství a je třeba přizpůsobit se situaci. Ovšem hlídání všech požadavků není jedinou "výsadou" doprovodu u porodu. Pokud na porodním sále trávíte více času, je dobré mít s sebou někoho na rozptýlení, někoho, kdo dojde pro vodu, když je to potřeba, nějakého pomocníka, který bude hlídat hodinky a zaznamená, po kolika minutách jsou kontrakce. Někoho, kdo bude masírovat bolavá záda (protože péče o budoucí maminku je teď jeho hlavním úkolem). Doprovod je jednoduše někdo, kdo na chvíli musí zapomenout na své potřeby a plně se věnovat péči o budoucí maminku.
U nás to bylo velmi jednoduché. Že mi bude oporou u porodu jsem partnera upozornila ještě před tím, než jsme se do celého miminkování vůbec vrhli. Samozřejmě jsem ho nechtěla nijak tlačit, ale moc dobře věděl, co to pro mě znamená a tak pod tíhou solidarity mi svou účast přislíbil. Instrukce dostával postupně už od konce osmého měsíce. Nenápadně jsem ho přibrala na předporodní kurz a tak pod záminkou toho, že se potřebuje dozvědět všechny praktické informace (jako například v jakém poschodí jsou porodní sály a kde zaparkovat u porodnice), se dozvěděl i o průběhu porodu a svém úkolu na porodním sále. Bylo mu jasné, že pro klid celé rodiny bude důležité si zapamatovat alespoň ty nejdůležitější požadavky. Vyslechl tedy bez okolků všechna má přání a byl plně rozhodnut je spolehlivě pohlídat. Nakonec ale na sále byl tak trochu "navíc". Přiběhl k porodu doslova za pět minut dvanáct a když mě chtěl pohladit, nevrle jsem na něj zavrčela. A tak tam jen stál a plnil tu nejdůležitější roli sparing partnera bez toho, aniž by se zapojil. I přes to byla jeho účast pro mě obrovsky důležitá. Jeho chvíle nastala až ex post, kdy slavnostně přestřihl pupeční šňůru a nadšeně se vyfotil s novorozeným miminkem. Po společně stráveném čase, který nám nemocniční personál dopřál, hrdě pohlídal vážení a měření nového potomka a pak už s klidem mohl svou pozornost obrátit k důležitému úkolu, jakým byla oslava narození. Porod je chvíle, na kterou se nedá nikdy plně připravit a přes to je příprava na něj tolik důležitá. Já jsem ráda, že jsem udělala vše pro svůj klid a zařídila si všechno přesně tak, jak jsem to cítila. I když nelze nic předpokládat dopředu, je dobré znát své možnosti a přizpůsobit se hlavně sama sobě.
A co říci závěrem? Snad už jen... Milujte se a množte se!