Váš kůň se leká a vy nevíte, co s tím? Ve zkratce zde platí staré známé úsloví, že opakování dělá mistra. Tedy i při posilování jistoty koně ve své i vaše schopnosti. Sebejistotu lze nejlépe prohloubit opakovanou prací s novými podněty a v neznámém prostředí. Pohyb v neokoukaném prostředí nebo na nezvyklém povrchu může koně zneklidňovat a dokonce i lekat, ale každý zvládnutý krok podporuje jeho víru sám v sebe. Vždy je dobré budovat na určitých základech. Tedy pokud se do tréninku rozhodnete zařazovat přechody přes nové povrchy (houpačka, dřevěný mostek nebo barevná plachta), je nutné s koněm již určitým způsobem ze země pracovat. Systém přirozené komunikace s koněm "Natural Horsemanship" Vám může poskytnout dobrou oporu a doporučení, jak na koně v jednotlivých situacích reagovat a co udělat v případě, kdy se začne lekat nebo plašit. Když zvládnete základy alespoň některého z učení práce s koněm v rámci přirozené komunikace, můžete přikročit ke složitějším cvičením. Dobré je ale začínat po malých krůčcích a opět práci s novými podněty zařazovat pouze v malých dávkách a postupovat od jednoduššího ke složitějšímu.  

Od začátku

To ovšem neznamená, že přijdu na jízdárnu a první, kam vkročím, bude koni neznámý povrch (dřevěný mostek, plachta) nebo že snad kolem něj okamžitě začnu vytvářet plašivé zvuky a efekty a čekat, co na to kůň. Ať už jsem se rozhodla s koněm na sebejistotě pracovat kdekoli, nejdříve ho ujistím, že je vše v pořádku. Jsem jeho partnerem a uvedu koně do klidu. Pokud koni budeme vytvářet pomyslné "strašáky", musíme na klid a bezpečí dávat větší důraz než při obvyklé práci ze země. Nejlepší je pro začátek pouze klidným ale rozhodným krokem koně obcházet a plynulými dotyky ho ujišťovat ve vzájemném poutu. Úkolem koně je pak jen stát a věřte nebo ne, někdy je právě to největším úkolem. Pokud kůň ukročí vzad, do stran nebo se rozejde, určitě ho za to netrestám. Pouze opravím tuto chybu v duchu zásad přirozené komunikace s koněm a pokračuji v práci. Staří mazáci, kteří práci ze země již dobře znají mohou toto sbližování znát pod názvem "Přátelská hra" ze systému učení Patta Parelliho. Plašivé zvuky a podobné efekty nacvičujeme z pravidla z větší vzdálenosti. Mladší nebo hodně senzitivní koně se mohou leknout i menších podnětů a je nutné myslet vždy v první řadě na svoje bezpečí. Ať už je vaším "bubákem" cokoliv, je dobré začít menšími krůčky a k lekavějším podnětům se teprve dopracovat. Zpravidla se začíná šustivým sáčkem na delší tyčce nebo bičíku (kterou ale kůň již musí znát z předchozích cvičení jako běžnou pracovní pomůcku). Bič nikdy nepoužíváme k trestání, aby se ho kůň nebál. Pak ho lze využít pro začátky zvyšování sebejistoty. Ale pozor, ač je kůň na dlouhý bič nebo mrkvovou hůlku (využívanou v učení sedmi her Patta Parelliho) navyklý, novinka v podobě sáčku na konci ho může rozrušit. Vy zde ale musíte zapůsobit jako katalyzátor a s klidem koni ukázat, že můžete dále pracovat. Bičem se ho dotýkáte a úkolem koně je opět "jen" stát. Pokud už tohle dělá koni velký problém, mírně zvolněte a dbejte na to, aby jste cvik ukončili klidným stáním a vraťte se ke své obvyklé práci. "Strašáky" zařazujte velmi málo v krátkých intervalech a vždy zakončujte klidným stáním. Když koník reaguje pozitivně na nový podnět, zkuste šustění, rychlejší pohyby. Zařadit lze jakékoli chrastivé zvuky, praskání petlahví, spreje a podobně. Fantazii se tu meze nekladou. Pokud kůň reaguje dobře, zvyšujte nároky. Protože právě s každou společně překonanou překážkou se sebejistota koně raketově zvyšuje. Když je ale kůň nervózní už od začátku a práci s lekavými podněty nepřijímá vůbec dobře, možná je potřeba ještě zapracovat na vašem vzájemném poutu a nejdříve dostatečně posílit respekt a důvěru mezi vámi a koněm. 

Bubáci, strašáci a jiní "áci"

Oblíbenou pomůckou nejen ve světě westernu a při práci ze země bývá deka a plachta. Postup je v podstatě stále stejný. Jen "zlatým hřebem" není jen šustění a práce kolem koně, ale postupné přiblížení deky či plachty až ke koni a s častým hlazením a ujišťováním ve vzájemné pohodě koni tento původně hrozivý předmět přikládáme ke krku, ke kohoutku až na záda. Jestliže ale pracujeme ve velké blízkosti a rozhodli jsme se cokoli ke koni přikládat, či pokládat na záda, musíme být k potřebám koně senzitivnější než jindy. Koukejte na jeho výraz, sklopení uší a další pohyby, které vám snadno napoví, jestli je koník jen v mírné nepohodě, kterou společně zvládnete nebo jestli už je připraven k zuřivému útěku. Reagujte na svého koně a přizpůsobujte mu práci s novými podněty tak, aby neměl důvod ve vás vidět nepřítele s obří plachtou, ale parťáka, který mu pomůže jeho strach překonat. Není třeba zvládnout všechno a hned a když už se koník uklidnil při šustění a obcházení s plachtou, ale ještě není připravený na dotyky, netlačte na něj. Zakončete práci se "strašákem" pozitivně (kůň klidně stojí nebo bez okolků pracuje a plní vaše pokyny) i kdyby to mělo znamenat, že jste dosáhli jen dílčího cíle.

Samostatnou kapitolou při zvyšování sebedůvěry je přecházení. Přecházení přes cokoli. Plachtu, můstek, houpačku, ale i vystavěný dřevěný průchod nebo jakákoli neznámá překážka v terénu (písek, větev stromu, potok). To už si doplňte sami. Cílenou práci a nácvik na přechod neznámé překážky nebo průchod ve zúžených prostorách je lepší nacvičit v prostředí, které je koni známé. Překážku si tedy můžete uměle vytvořit přímo na jízdárně nebo na prostranství, které má kůň již prověřené. Je ovšem lepší využít jasně ohraničený prostor, zvláště pak při práci s mladším a méně zkušeným koněm.

Pro náš příklad využijeme práci na přecházení dřevěného můstku, hojně využívaného v zácviku i na závodech (zvláště u hobby závodů). Jestliže ale nacvičujete přechod přes překážku v běžném terénu nebo je vaším cílem průchod v úzkých prostorách, nahraďte si jej už podle své fantazie. Na jízdárnu přeci můžete dopravit i nějakou menší větev nebo lze přecházet přes vystavěný můstek se zábradlím, který imituje průchod v užších prostorách. I když pracujete s koněm hlavně v terénu, je dobré si "nacvičit" reakce, které na vyjížďce mohou přijít a jestliže budete mít společnou práci nacvičenou v domácím prostředí, ani přechod přes potok nebo strouhu pro vás nebude překážkou.

Kůň nejprve musí klidně procházet kolem překážky a bez okolků pracovat i v těsné blízkosti nového předmětu. Nikdy nenajíždějte zpříma na neznámý předmět, pokud není vaším cílem ho přejít. Zbytečně by jste podvědomě mohli zafixovat koni nutkání, že po najetí na překážku je nutné těsně předem zastavit. Což není zrovna žádoucí efekt. Pokud se tedy již rozhodnu novou překážku přecházet, klidným, ale rozhodným krokem koně navedu a trvám na nastoupení na můstek alespoň jednou nohou. Není potřeba na koně spěchat. Naopak mu dejte prostor seznámit se s novým povrchem a se zvukem, který povrch po našlápnutí vydává. Nedivte se, když si kůň bude chtít překážku i očuchat. Nežádoucí jsou zde ale kroky zpět. Pokud kůň začne couvat, používám naučené postupy přirozené komunikace, popřípadě verbálně koně podpořím v pohybu vpřed. Koně netrestám, zachovám klid a myslím na bezpečí svoje i svého koně. Pokud se mi přechod nepovede na poprvé, rozhodně nezoufejte, Jestliže jste zachovali klidný přístup, je první nezdar jen prostorem pro zlepšení. Když ale koně svým jednáním vyplašíte, může se na můstku dokonce zranit. Proto zachovejte klid a s co největší rozvahou reagujte na jednotlivé odezvy svého koně. Cílem je na můstku v klidu zastavit a následně krok po kroku jej pomalu přejít. Zvláště pak u sestupu z plošiny je třeba kontrolovat a koordinovat rychlost kroku. Tento nácvik vám může být velkou dopomocí i při nastupování do přívěsu. Reakce totiž bývají velmi obdobné a tak si vy i kůň můžete nacvičit nastupování na plošinu dříve, než přistoupíte k samotnému vozu, který bývá pro koně o něco složitějším oříškem. Po předchozích zkušenostech na můstku ale budete více připraveni pracovat i na nastupování do přívěsu.

Další level

Až po úplném zvládnutí přechodu přes pevně stojící můstek lze zařadit i takové legrácky, jakou je houpačka. Jestliže jste si jisti, že si kůň na můstku již plně osvojil všechny potřebné dovednosti (pohyb kupředu, sestup, zastavení i vykročení na povel), s klidem můžete přejít k náročnějším cvičením. Vypodložíme tedy delší pevnou plošinu podobně, jako je tomu u dětské houpačky. Výška vypodložení může být jen pár centimetrů, ovšem vždy musí být bezpečná a dobře ukotvená. Koně vedeme po houpačce pomalu a opatrně a než dojdeme ke středu plošiny, koně zastavíme. Vykračujeme pak již pouze jednou končetinou a děláme kroky "po jednom". Ať už je vaším signálem verbální pokyn, práce s proxemikou a posturou těla (v rámci neverbální komunikace s koněm) nebo naučené pokyny hůlkou, je nutné mít s koněm tato znamení plně nacvičená. Ještě před tím, než vstoupíme na houpačku, je dobré prověřit všechna naučená znamení na pevném povrchu můstku nebo plachty. Je nutné s koněm zvládat jasně secvičené povely pro pomalý pohyb dopředu a pro zastavení, aby kůň zbrkle nepřešel celou houpačku. Nečekané zhoupnutí by mohlo vyvolat velký problém, pokud kůň ve vás nemá důvěru a není navyklý na vaše povely ke zpomalení a práci s jednotlivými končetinami. Vždy vykročíme jen jednou nohou a zastavíme. Tak můžeme s koněm dojít až na konec plošiny a přechod nebude pro koně stresujícím zážitkem. Práce s nestabilním povrchem může pomoci i koním, kteří mají problémy s vystupováním z přívěsu, neboť je nepřekvapí, že povrch se může i mírně prohnout pod jejich váhou.

U vás doma

Můstek, houpačka, vcházení do přívěsu, to jsou všechno ideální příklady, jak pracovat na sebedůvěře koně. Důležité je ale zařazování hlavně podnětů, se kterými se může běžně setkat právě váš kůň. Jestliže tedy na dvoře děti hrají fotbal a právě to vašeho koníka leká, seznamte koně s fotbalovým míčem. Nejdříve jen jako s pomůckou, kterou držíte v ruce při běžné práci ze země. Míčem se ho pak můžete dotýkat a abychom mohli zdárně dojít až k samotné hře (která koně většinou nejvíce leká) je dobré míč zařadit do práce, jakožto ležící pomůcku. Aby kůň nezaměřoval svou pozornost jen na kulatou novinku, připravte koni opičí dráhu z kavalet a zařaďte míč jen jako nehybnou "překážku", kolem které se pouze prochází. Zaměstnejte ho kavaletami do vějíře nebo prací ve čtverci. Dalším cílem pak bude klidné zvládnutí samotné hry. Kůň už zná míč a ví, že mu neublíží, ale je nutné uvést míč i do pohybu. Poproste dva dobrovolníky, aby opodál imitovali hru pomalým kopáním a vy na dostatečně velkém bezpečném prostoru (bez překážek a kavalet v případě uskočení) můžete provádět běžná cvičení práce ze země a pracovat s jeho strachem pomocí systému pomůcek přirozené komunikace v duchu zásad učení Natural Horsemanshipu. Hodinu opět zakončíme teprve tehdy, kdy kůň pracuje v klidu i kdyby to znamenalo, že při práci strávím delší čas, než jsem si původně určil. Dejte koni prostor, aby si na nový podnět zvykl. Na uspěchané cíle tady určitě není prostor.

Krok za krokem, spolu

Každý zvládnutý krok kupředu je pro vás i pro koně novým zážitkem, který prohlubuje důvěru mezi vámi. Na této důvěře je pak možné stavět v neznámém prostředí, při práci s překážkou či nad kavaletami i při jízdě v terénu. Překonávání překážek tohoto typu zvyšuje sebedůvěru koně a ten se tak stává klidnějším a rozhodnějším. Kůň se při takových úkolech, jako je přechod přes překážku na zemi nebo přes neznámý povrch naučí lépe pracovat s vlastním tělem a přemýšlet samostatně, co v takové chvíli potřebuje. Když dbáme na potřeby svého koně a reagujeme na jeho chování, zjistí, že v nás má spolehlivého parťáka, na kterého se dá spolehnout. Kůň pak počká na váš pokyn a do neznáma bude kráčet na základě vašich povelů, neboť vám plně důvěřuje a zároveň se naučil pracovat sám se sebou. Útěk je koni přirozená obrana před neznámým, ovšem cílenou prací se dá prohloubit vzájemný vztah i sebedůvěra koně tak, že v klidu bude zvládat i ty nejbizardnější situace.